Novinky

CocoRosie - Divadlo Archa 27.7.2012

Vyprodané Divadlo Archa bylo v obležení desítek nedočkavců už téměř půl hodiny před začátkem. Zřejmě skalní fanoušci byli poučeni z minulého koncertu, kdy příchod půl hodiny po otevření, znamenal obsadit značku někde mezi milióntou a poslední řadou, odkud nebyla vidět ani špička Sieřiny harfy. Přiznejme si, vidět CocoRosie z blízka tvoří polovinu silného zážitku. Vyzbrojeni těmito zkušenostmi z léta 2010 jsme zaujali první řady, tudíž žádný detail roztodivných kostýmů, které děvčata během večera často obměňovala, nám neunikl.

Ostatně prudkou změnou prošlo absolutně vše, co CocoRosie toho večera na podiu předvedly. Jediným společným jmenovatelem s koncertem před dvěma lety byl beatboxerTEZ. Stálice, jehož absence by byla fatální chybou. To samé se ale nedá říct o indickém uskupení Rajashtan Roots, kteří každou skladbu podbarvovali tradičními indickými nástroji a zpěvy. Upřímně - o posilu zrovna nešlo. Jelikož aktuální turné sester není k žádnému novému albu (poslední Grey Oceans je z roku 2010), nýbrž jen k novému singlu We Are On Fire, měly zřejmě pocit, že přinejmenším staré skladby musí dostat nový kabát. Proto přizvaly indické hudebníky a rázem některé skladby člověk poznal jen podle známého textu. Ačkoliv je inovace a bezmezná snaha o originalitu, odlišnost jejich krédem, i na jejich standard to bylo v některých momentech až příliš. I když, co je vlastně u CocoRosie "až příliš"? Taková hranice pro ně evidentně neexistuje.

Setlist hodinu a půl dlouhého koncertu obsáhl téměř všechny známé skladby z alb Noah´s Ark (2005), The Adventures of Ghosthorse and Stillborn (2007) či Grey Oceans. Sieřin operní hlas ostře kontrastoval s Biančiným specifickým kňouráním či rappem, stejně jako kontrastovala harfa, Tezův beatbox, dětské hračky či walkman v rukách Biancy a do toho všeho indické nástroje a drumble. Místy tato kooperace fungovala dobře, místy ne.

Za nejslabší moment večera by se dalo označit sólové vystoupení Rajashtan Roots, kteří svým projevem evokovali vystoupení z Bollywoodských filmů a jednalo se spíše o indickou diskotéku. Hned poté následoval beatbox battle mezi Tezem a Indem s drumblou. Bylo obdivuhodné jaké prapodivné zvuky jsou schopni oba ze sebe vyloudit, leč celé představení sloužilo spíše k pobavení a vytvořilo rozpačitou mezihru celého koncertu.

Druhá, lepší, půlka večera se nesla ve znamení novějších skladeb a před měsícem vydaného klipu ke skladbě We Are On Fire puštěného ve smyčce až téměř do konce vystoupení. Skladba navzdory svému krátkému životu zafungovala jako hymna, na niž publikum reagovalo nečekaně vřele. Naopak z krásně melancholického prelude R.I.P. Burn Face se vyklubala opravdu podivně znějící natřásačka, která původní verzi nesahala ani po kolena. Během následující skladby Fairy Paradise se Siera neohroženě vrhla do publika, které bylo nabuzeno techno beatem Teze. Opravdu ale nadchla snad až skladba Turn Me On - cover verze písně Kevina Lyttle. V Biančině podání nabírá úplně jiný rozměr a graduje v naprostý skvost protkaný harfou. Následovala studená sprška v podobě prvního odchodu z pódia.

Přídavkem Sierra velmi překvapila-zapěla operní árii Rusalka. A tady to mělo skončit, v ideálním případě. Přišla ale skladba Japan evokující konec silvestrovské estrády na komerčním kanále - všichni vpředu podia, skotačící. A bylo ještě hůř. Skladba It's Hard To Say Goodbye To Yesterday v originále od Boyz II Men snad byla už jen rozmarný výstřelek.

Nezbývá, než si mírně povzdechnout nad skvělou úrovní vystoupení před dvěma lety a kvalitou aktuální novinky. Drobná pachuť dobře secvičeného indického divadýlka ale zůstává.