Novinky

Positivus Festival - Salacgrīva, Lotyšsko, 20. - 21.7.2012 - den první

Jak dokládají výše uvedené tradující se zážitky z minulých ročníků, o domáckou atmosféru na festivalu Positivus není nouze. Jedním z jeho největších kladů je však jeho okouzlující prostředí. V Lotyšsku se festivaly zasazují do lokalit nejen vhodných, ale i krásných – o poznání menší a alternativnější festival Labadaba se koná uprostřed národního parku Gaujas, Positivus festival zas zakotvil na samém břehu baltského moře, poblíž rybářského města Salacgrīva.

Speciální festivalové autobusy svážejí na místo návštěvníky ze všech hlavních měst pobaltských států, návštěvu Positivu tak můžete spojit nejen s prozkoumáním Lotyšska, nýbrž i Estonska či Litvy. Oficiální program festivalu je dvoudenní, stalo se však již tradicí, že se pro nedočkavce otevře areál stanového městečka již o den dříve, aby si za doprovodu DJů mohli řádně nacvičit taneční kreace.

Nejkrásnější areál

V pátek se většina pódií rozezní až kolem čtvrté odpoledne, což přímo vybízí k poobědovému, ničím nerušeném, prozkoumávání terénu. Po absolvování opravdu důkladné prohlídky při vstupu (nechají vás otevřít i peněžky) vás uvítají reklamní stánky, kde je možné vyhrát všechno možné, od plyšáka po čokoládu. Skrz ně dorazíte k velké taneční scéně sousedící s jídelní zónou, kde jsou pod velkým stanem koncentrované všechny jídelní stánky.

Umělecký koutek plný originálních módních kousků, doplňků i nejrůznějších drobnůstek (takový lepší Code:Mode) vás zavede k druhé největší scéně s možností sezení na podlouhlých lavicích, která tvarem trochu připomíná amfiteátr. Kolem menšího stanu s názvem I love you stage, jenž hostí lokální pobaltské umělce, projdete ke klasické hlavní scéně. Celý areál je protkán nádherným borovicovým lesem, který je plný cestiček a kopečků, ideálních zkratek při přebíhání mezi pódii. V lese je též schované malinké pódium a filmový stan, plný prapodivných gaučů a křesílek.

To už se ale dostáváme skrze odpočívací zónu v podobě zavěšených houpacích sítí, v noci jemně osvětlených barevnými světýlky, a skrze náhodné ložiska lesních jahod, k pláži. Moře - pro našince prostě něco. Pár jedinců, které neodradilo typicky severské proměnlivé počasí, se rozhodlo využít občasných slunečních záblesků a vykoupat se, jiní si jen tak lenošili na písku, který ve večerních hodinách rozhoupe dupot tancechtivých návštěvníků  podporovaný nejrůznějšími DJ's.

Největší zklamání

Páteční den se nesl v mírně zklamaném duchu i přes poměrně slibný začátek. Úvodní estonská kapela Tenfold Rabbit, o které se blíže rozepíšeme v nadcházejícím článku, si získala sympatie téměř ihned, svědčil jim i odpolední minikoncert u stánku s čerstvou mkrví, hráškem a třešněmi. Navazující vystoupení jemné a drobné písničkářky Lucy Rose, které se v tamějších končinách těší velké oblibě, bylo příjemné, její křehkou hudbu však místy přehlušovala nedaleká taneční scéna a hovory diváků.

Pak už to šlo však z kopce dolů. Začalo to vystoupením norského dua Niki & The Dove. Jejich hudba na pomezí elektroniky a taneční hudby a především výborný a neoposlouchaný hlas zpěvačky Malin Dahlström z nich dělá jeden z největších objevů minulého roku. Jenže naživo to vůbec nefunguje, jejich projev prostě působí prázdně, neúplně a trochu lacině, zejména když Malin máchá roztleskávačskou třásní, jako by ta měla zachránit atmosféru celého vystoupení. I přesto, že takový vděk divákům za šanci hrát na podobném festivalu, jsem už dlouho neviděla. Lepší snad tedy bylo odejít a nekazit si dojem z jejich hudby.

Následoval další šok, a to v podání kapely Instrumenti. Tahle hvězda Lotyšska se nedávno představila i na Rock For People. Instrumenti oproti Nicki & The Dove předvedli show velikou. Jenže zase trochu trochu přecházeli z extrému do extrému. Bílé make-upy, stylové černé hadříky, přehnané grimasy a okázalá, těžce zařaditelná hudba mě nechala chladnou, na rozdíl od zástupu nadšených diváků. 

Největší tlačenice

Největší nával a tlačenice se trochu nečekaně konala na lehce podivínském zpěvákovi s velkým hárem a knírkem - King Charlesovi, jenž se stylizuje do jakéhosi šlechtice. Ten na Positivu vystoupil už potřetí, přičemž před rokem prý předvedl divokou show, během které například vylezl na konstrukci podia i s kytarou. Tento rok si vystačil na pevné zemi s výbornou černošskou zpěvačkou v zádech. Nutno uznat, že jeho show měla šmrnc a říz. Konečně.

Nejlepší taneční kreace

A to už na řadu přišly Friendly Fires a jejich naprosto strhujíc drive hned od první sekundy. Ed Macfarlane dostál své pověsti, možná ji i svým výkonem předčil, a předváděl na pódiu taneční kreace, až musel člověk nechápavě vrtět hlavou, kterak u toho může ještě tak dobře zpívat.

Největší páteční tahouni Keane byli prostě… Keane. Kdo je má rád, odešel spokojený, komu nevadí, toho by jejich koncert neurazil a kdo šel místo nich zabrat houpací sítě a jen tak si užívat svěžesti čerstvého přímořského vzduchu, taky neprohloupil. 

Foto: Jānis Rožkalns/Positivus, Lukáš Janičík