Novinky

Dee Dee Bridgewater - Bohemia Jazz Fest, Olomouc, 17.7.2012

Bohemia Jazz Fest proslul i za hranicemi státu. Proč? Rudy Linka již několik let naprosto zdarma představuje ty nejlepší jazzové a příbuzné interprety a zajišťuje tisícům účastníků životní zážitky. Ani letošní vydání není výjimkou. Hned druhý den letošního ročníku dovezl na Staroměstké náměstí Richarda Bonu, Mike Sterna a Davida Weckla, pravidelně hostí takové legendy jako Triloka Gurtu, Hiromi, Stanleyho Clarka nebo Medeski Martin & Wood.  Vedle Táboru, Brna nebo Telče a dalších měst se letos probojovala i Olomouc.

Historicky prvním výstupem se v srdci Hané zapsala ruská avantgardní sestava Jazzator v čele se zpěvačkou, autorkou a pianistkou Marinou Sobyaninou. Jako druzí zazněli za západu slunce Rakušané: dynamický Bastian Stein Quartet. Jmenovatel čtyřtetu udával po celou dobu dominanci svou nádhernou křídlovkou, aniž by přebil atmosferičnost společného rozjímání. Hráli uvážlivě, nikdy nešli do krajností, před nečitelnými a nestravitelnými sóly dali přednost rafinovaným a někdy skutečně jednoduchým tématům v klasickém jazzovém kabátě. Ovšem v brilantním variování a hlavně s málo slyšenou verzí melancholie. Stein uváděl, že jsou skladby v podstatě osobními výpověďmi, z jejich slohu je cítit znatelná vyzrálost. Mezi nejlepší kusy koncertu patřily Personal Venus nebo Point of View. A mezi největší devízy kvartetu to, jak jeho členové sami sobě postupně zvedali laťku. Nejprve plouživější kusy s cituplným piánem a sametovou basou velmi efektně přecházely do dramatičtějších, poloswingových úprav s různými stop time překvapeními, dravými bicími a mocnějším počtem tónů. Při bonusové Quest jsem si uvědomila relativně nízký věk hráčů a napadlo mě, jak excelentní budou třeba za deset, patnáct let. Sledovat je je jako sledovat počátek nové generace evropských jazzmanských es.

V případě poslední avizované návštěvy měl i samotný Linka problém vynalézt patřičné úvodní slovo. „Jak chcete uvést někoho, kdo sbírá Grammy a Tony Awards jako houby po dešti?“ Žijící legenda, pokračovatelka nejslavnější kolegyně Billie Holiday, ochraňovatelka dědictví Elly Fitzgerald a nejkrásnějších jazzových standard, se před námi zjevila jako přelud. Její kouzlo, bezprostřednost a rozjívenost všechny příjemně zaskočila a své způsobila i malá scéna. Dokonce i Dee Dee se podivila, jak jsme ji blízko – vzdálenost stage byla tak tak dva metry, výška možná metr. Její blízkost na nás přenášela extatické omámení panující na pódiu a při písních jako A Foggy Day nebo Lady Sings the Blues jsme táli blahem. Její vitalita, ale také dovádivost (opakovaná komunikace s dětmi v publiku, neutuchající scatování a vtipkování se saxofonistou) doprovázela a neustále pronikala jak do vážnosti balad, tak do vyprávění o slavných. Vzpomenula i na nedávno zesnulou a nezapomenutelnou Abbey Lincoln: při přezpívání její manifestní The Music is A Magic se nám připomněla druhá část vstupního proslovu Rudyho Linky. Až se nás někdo totiž jednou zeptá, co se dělo 17. července 2012, budeme tajit dech a okouzleně povídat o hudebním Olympu a setkání s královskou Dee Dee Bridgewater. Třeba se sice najde něco, co se tomuto večeru vyrovná, ale už jen těžko něco, co jej překoná.