Novinky

Colours of Ostrava 2012 - den první

Byť se ve chvíli zahájení objevily dokonce dvě duhy a Dolní oblast Vítkovic voněla návštěvnickým nadšením, hned první koncert stihl podobný osud jako další následné: přílišně glorifikovaný Rufus Wainwright, který proslul díky dvěma, třem hitům, nedokázal udržet návštěvnickou pozornost a mnozí dali přednost prozkoumávání terénu. Svůj program odvedl skvěle, problém nebyl v prezentaci, ale povaze programu. Sladkosmutné písně v líném tempu nevzbuzovaly nikterak zvlášť emotivní reakce a u pódia vydrželi až do Hallelujahpouze skalní. Byla to totiž, Rufusovými slovy, „long and sweet romance between you and me“ – taková někdy utahá.

Méně romantičtí museli počkat na svůj začátek do setmění. Kronos Quartet s projektemUniko, jejichž spolutvůrci jsou i akordeonista Kimmo Pohjonen a hráč na elektronické bicí a tvůrce samplů, Samuli Kosminen, představovali první velký oříšek letošní dramaturgie. Dovolím si citovat z brožury: „Sedmidílná suita coby zasvěcení do hudby 21. století, kdy strach z kompoziční náročnosti vymazává upřímné podlehnutí z její barokní rozmáchlosti a pastorální, až děsivé síly spjaté s přírodními živly, bez nichž by tak neokázale krásná hudba nemohla vzniknout.“  V tomto případě byl popis skutečně přesný, vžít se do dané suity byl ale nesnadný úkol. Tím spíš, když 5 z 10 přihlížejících nahlas vyprávěli o svém zklamání z „těch podivných skladeb“ a koncert trpěl nepřiměřeným rušením nezainteresovaných. Zainteresování ale museli ocenit skutečně hrdelní divotvorbu Kimmo Pohjonena, který dodával grandiózní velikosti smyčců dramatický náboj nejen zpěvem, ale také smíchem, slovními pasážemi a vlastně veškerým výrazivem. Sofistikovaný projev slavné čtveřice produkoval mohutnou vlnu drásavé, klasické pojímané hudby, a když se spolu s harmonikou a bicími rozburáceli, navozovali pocit seizmického otřesu. V jiných částech jsem si vzpomněla na  Pythagorejci tušenou hudbu meziplanetárních intervalů – takhle nějak asi zní. Navazovalo na to i vynikající pódiové provedení, kdy polokruhovitě rozmístěné panely hypnotizovaly lávovými a křišťálovými geometriemi.  

Poslední dva velké koncerty měly vyplnit díru po Björk. Festivalem se nesla zpráva o tom, že ochořelá bohyně minulý týden nakonec vystoupila v Polsku, „proč tedy nemohla u nás?“, a podráždění z jejího odmítnutí sílilo. Mogwai byli sice bezchybní, strhující, mocní a hvězdní, druhá domnělá náplast, Infected Mushroom, ale nesedla. Slibovaný bezpříkladný psycho trance se pohledem externího pozorovatele nevyvedl, legendární nářez si zřejmě šetřili pro jinou zastávku. Kdo zažil párkrát skutečně progresivní elektroniku, na jejich trochu disco a hlavně monotónní pařbu neskočil. 

Subjektivní bilance po prvním dni tedy vychází 2:2.

Prohlédněte si fotogalerii nového areálu festivalu Colours of Ostrava.

Foto: Kronos Quartet (Krystofoti)