Novinky

Warpaint – Palác Akropolis, 10.7.2012

Tomu, že si skupina Warpaint již dokázala vydobýt na hudební scéně své místo pod sluncem, nasvědčovala jednak poměrně vysoká cena vstupenky, za druhé však i náboj jiskřící publikem snad ještě před samotným začátkem koncertu. Předkapela se úterní večer v Paláci Akropolis nekonala a ani nebyla potřeba. Stačilo, aby se úvodní psychedelické intro přelilo v Bees a dav ihned reagoval na vemlouvavou a chytlavou rytmiku, jemně stavěné kytarové podklady a dvě roviny doplňujících se zpěvů -  lehce rebelskou pózu Theresy Wayman a andělskou barvu hlasu Emily Kokal.

Pražský koncert Warpaint byl typickou ukázkou toho, jak má fungovat ono sepjetí kapely s publikem – diváci dávali všemi možnými způsoby najevo, kterak Warpaint a jejich hudbu prostě žerou (nekončilo to u pouhého notování, aplausů a všemožného vlnění se, ale kupříkladu i na pódiu přistála polská vlajka s natištěným nápisem „Warpaint“) a Warpaint jim to oplácely úsměvy, posunky, ba i potěšeným křikem, když už docházela slova, ale především též hudbou prošpikovanou energií tak, jak byste se od nich na festivale těžko dočkali (a tu mluví zkušenosti ze slovenské Pohody či polského OFFu).

Ať už zazněly písně Composer, Undertow či Majesty, vždy se dámy položily zejména do instrumentálních částí plných měnících se rytmů a propletených kytar, s jemností ženských prstů, které však společně dokázaly vystavět pohlcující celek, jehož drive by mu mohla závidět kdejaká mužská kytarovka. Poté, co si pro srandu zahrály podruhé Beetles, nyní v punkově zkrácené verzi, odešly členky kapely až na Emily s kytarou v ruce, která se slovu „zůstali jsme tu sami“, spustila křehkou píseň Baby.

Přídavková Burgundy už kupodivu oproti zbytku vyzněla už trochu unaveně, to však holky vynahradily hned vzápětí, když odložily nástroje a mikrofony a usedly na kraj pódia, Emily s malou akustickou kytarou, a spustily píseň Billie Holiday. Čímž dokonale završily obývákovou náladu celého večera. A mě už v hlavě zněla jen slova z písně Wolf Like Me v podání Anny Calvi: „God I like it“.