Novinky

Fringe festival Praha - 1. - 9.6.2012

Když se v sále zhasnou světla a někdo vám opět připomene, že si máte vypnout mobilní telefony, můžete se dočkat nějaké pořádné klasiky nebo něčeho naprosto výjimečného. I když všechna představení Fringe začínají touhle kouzelnou větou slečen uvaděček, od standardní divadelní produkce se zásadně liší. Program festivalu je našlapaný od začátku do konce a každý den se musíte rozhodovat, jestli dáte přednost "tomuhle divadlu", "tamtomu koncertu", nebo stand-up komikovi; zkrátka nebudete vědět, kam dřív skočit a kde dřív vypínat telefony.

Fringe ovládly malé hudební show s nápadem

Jednou z hlavních hvězd festivalu byl zpěvák Steve Lewin, jehož songy odkazují na americké písničkářství. Na ty chlápky, kteří stojí s kytarou na rohu avenue té a té, a zpříjemňují lidem cestu do práce (v lepším případě z práce).

V hudební části programu bylo místo i pro kabaret a opravdovou show. Human jukebox je projekt Američanky Gail Whitmore, kdy vám zpěvačka zazpívá, jakou písničku si přejete. Umí jich kolem dvou tisíc. Nejprve zpívá celé songy, které diváci vybírají ze seznamů na stolech. V druhé části programu napíší na připravené lístky jakoukoli skladbu, kterou chtějí slyšet, a zpěvačka pak z každé takové písničky zazpívá deset sekund a přejde k dalšímu lístečku.

Amy Abler sice vystudovala klasický klavír, ale rozhodla se, že její vystupování se stane burlesqueovou show. Pojmenovala ji PianoDivalicious!, divákům rozdala vějíře z červeného peří, oblékla se do flitrových šatů a mezi hraním velkých šlágrů všemožných žánrů, vyprávěla publiku, jak cestuje už jedenáct let po světě. Když mluvila o Istanbulu, hrála k tomu Mozartův Turecký pochod.

V podobném stylu vystoupila i Australanka Anya Anastasia s performancí na hranici kabaretu a písničkářského koncertu Upside-Down GirlFringe má chuť spojovat nejen umělce z celého světa, ale i žánry, to se představení Upside-Down Girl povedlo náramně. Bylo zábavné, střelené, ulítlé, přehnané, upřímné.

Kavárenské divadlo? Na Fringe žádný problém!

Festival má v plánu přivážet do Česka malé divadelní soubory, jednotlivce, lidi, co se nějak angažují v divadle a kultuře obecně, a dávat jejich tvorbu do kontextu s tou českou. Představení jsou v angličtině, což by někoho mohlo odradit (taky mě to lehce rozladilo), ale nakonec zjistíte, že třeba angličtina souboru z Nizozemska je bez problému srozumitelná (jednalo se o hru Kelder, která vyhrála na amsterodamském Fringe a opravdu si to zasloužila). Navíc je festival plný performancí a hudebních akcí, kde znalost angličtiny není potřeba vůbec.

Všechna představení se odehrála v divadlech a kavárnách na Malé Straně (Na Prádle, Inspirace,...) a v Malostranské besedě. Stalo se vám někdy, že se vás slečna, co prodává lístky, optala, jak se máte? Upřímně, mně se to stalo poprvé na Fringe. Přátelská atmosféra festivalu je jeho veliké plus. Když pak stojíte u baru v předsálí, může se vám stát, že za vámi přijde nějaký z herců a zeptá se vás, jak se vám představení líbilo, že si vás všimnul v hledišti (což není vůbec těžké, v publiku je místo zpravidla pro třicet čtyřicet lidí). Nebo vás někdo další může pozvat na svoje vystoupení, které se koná další den. Kdo zajde na Fringe, rozhodně se tam bude chtít vracet.

Festival zpravidla představuje malé soubory, někdy i jednočlenné. Hra pro jednoho herce, to nezní moc slibně, ale realita vás pak může velice mile překvapit. Takové představení My First Ten Sexual Failures and Other Stories About Groving up britského herce Andyho Tomazice, který před rokem strávil jeden semestr na pražské DAMU, zazářilo. Bylo vtipné. Tomazic hru napsal podle toho, co sám prožil, takže se tam objevily i historky z Prahy, třeba poučení, že člověk ze Západu nemá v postkomunistickém státě nikdy volat Russians are coming, nebo naopak doporučení, že jako na (bohatého) Brita se na vás holky budou lepit jako vosy na med.

Festival se zabývá i politickými a historickými tématy. Hra Nuclear Love Affair od newyorského souboru Built for Collapse (na titulní fotografii) zobrazuje půlstoletí atomového zbrojení. Hraje si se symboly a kultovními okamžiky popkultury a politiky – v představení zazní i známá modifikce Happy Birthday od Marilyn Monroe pro prezidenta Kennedyho, jejíž postava je také jedním z charakterů hry. Dějepis předtím nebyl nikdy tak zábavný. Přestože se u hry bavíte, musíte uvažovat o historických souvislostech. A tak když Kubu ztvárnila herečka s doutníkem v puse, o kterou se hlava nehlava porvali dva boxeři (a pak se s ní oba vyspali), jeden za Sovětský svaz a druhý za Spojené státy, nejen, že se smějete, ale dojde vám, že tak to opravdu i bylo.

Daniel-Ryan Spaulding je kanadský stand-up komik, který právě cestuje po světě se svou one man show How Dare You! Představuje v ní mladého kanadského gaye, který má ve všem jasno, hlavně v tom, že jsou Kanaďani „pussies“, že lesby to nemají v hlavě v pořádku, že svět se tak trochu zbláznil. Spaulding předvedl skvělou show, při které se chechtal celý sál. Podařilo se mu ztrapnit pár lidí z publika, zaútočit na stereotypy, kdekomu se vysmát. Severoamerická estrádová podívaná, která diváka nadchne. 

I jedenáctý ročník pražského Fringe festivalu byl plný nevšedních zážitků, skvělého netradičního divadla i hudebních představení. Po devitidenním maratonu nezbývá, než se těšit na další ročník a doufat, že bude nabitý zážitky stejně jako ten letošní.