Novinky

Regina Spektor – What We Saw from the Cheap Seats

Zařadit Reginu Spektor do nějakého žánru by šlo pekelně těžko a běda tomu, kdo by se o to pokusil. Na každém albu, které kdy vydala, koketuje s různými hudebními směry. Je jedno, jestli se Regině zrovna líbí electro, nebo někde slyšela jazz, vždycky z toho vyjde skladba, která má něco nepopsatelného, co vás nutí, abyste si tu písničku pouštěli znovu a znovu. Minulý rok na jaře asi někde zaslechla chanson, aby v létě zapadla do nahrávacího studia a natočila svou poslední desku. Na ní předvádí, že chanson nemusí být jen ve francouzštině a že s Edith Piaf neodešel do věčných lovišť (to dokazuje i fenomenální úspěch Francouzky Zaz). Tolik teatrálních skladeb se objevuje na albu Reginy Spector vůbec poprvé. Bohužel na úkor jasného pianového hitu, před kterým by rádia padla na kolena. Nové desce znatelně chybí Samson nebo Laughing With.

Už na jaře se lační fanoušci dočkali prvních singlů. All the Rowboats s noirovým videoklipem i remake písně Don't Leave Me (Ne Me Quitte Pas) z debutového alba slibovaly klasickou Spektor, kde je hodně piana, poezie, ale i surové přímočarosti. Zbytek desky se od nich ovšem odlišuje. Don't Leave Me aspiruje na hlavní singl alba, ovšem ne původní. Je výrazná, přidává populární žestě, zní v ní francouzština. Jasný tahák pro rádia. Ale po několikátém přehrání začne působit placatě a prvoplánovitě oproti původní upřímnější verzi bez nafouklé popové aranže.

Zpěvačka vsadila, co se singlů týče, na špatnou kartu (kromě zmíněných dvou ještě před vydáním desky pustila do světa skladbu Small Town Moon). Mnohem zajímavější jsou na novine písně, kterým se tolik pozornosti nedostalo. Silná stránka Spektor leží v baladickém klavíru, přirozenosti jejího hlasu a houpavých refrénech. To vše na nové desce je. Písně obklopuje atmosféra jak z amerických románů z půlky minulého století. Lehká melancholie, rafinováné vkládání pauz nebo nedořečených veršů, příjmené jiskření ve slokách a jasný uder v refrénech. Všechno, co od Spektor čekáte, dostanete. Přidušené výkřiky v písni Open jako by vymyslel rovnou Stephen King. Hysterické pořvávání s italským přízvukem v Oh Marchello střídá typicky spektorovský refrén. Balada Jessica zase zavání americkým Jihem a bluegrassovými rytmy. Ballad of a Politician není jen politickým songem; jako by ho zpívala přímo politikova vyvolená, která má už toho volebního tyjátru po krk. Spektor vtahuje posluchače přímo doprostřed dění, ať už předstírá famfáry v písni The Party, nebo srdceryvně pěje o ztracené lásce ve skladbě How.

Zpěvačka přináší na novou desku i evropskou hudební tradici. Olympia padesátých let na ni čeká. Nové album je jednoduše světové. Když Spektor zpívá v písni Don't Leave Me, že miluje Paříž za deště, nezbývá než dodat, že její hudbu lze poslouchat (a potažmo zbožňovat) za jakéhokoli počasí.

Regina Spektor – What We Saw from the Cheap Seats
Sire Records, 2012
11 skladeb / 37:18