Novinky

Mezi Ploty - Psychiatrická léčebna Bohnice, 26.-27.5.2012 - den první

Za doprovodu pohodových a snaživých Eddie Stoilow se dalo při poledni příjemně prozkoumat ještě nezalidněný areál. Rozsáhlé části stromového parku umožnily schovat scény do kotlinek nebo na přirozeně ohraničené meze, aniž se rušily a aniž by zanikly klidové zóny v přírodě, které většině festivalů tak zoufale chybí. Kromě relaxu se ale dalo stejně dobře nakupovat netradiční zboží a podporovat bohulibé iniciativy. Výrobky chráněných dílen už raritní nejsou, málokde se ale dovíte tolik z kapitol občansko-charitní edukace, málokde si vyzkoušíte výrobu trdelníků, svíček, placek a dárků, málokde pořídíte kapesního psychiatra, umělecké žvýkačky, štěstí na gumičce nebo pravé slunce od Volfa. A nikde jinde se nenapijete Bohnické kyselky – léčivé vody proti bláznovství.

Perlou pouličního reje byla performance chlapců ze sdružení DivaDno. Ve žlutých námořnických pláštěnkách běhali po ulicích a nabízeli zázračnou vodu, neperlivou nebo perlivou – v druhém případě spojili 2 kelímky v shaker,„zaštěrchali“ s nimi a se vší odbornou vážností popřáli dotyčnému dlouhý život. Pokud někdo zkombinoval účinky kyselky s vystoupením kapely Žádnej spěch, měl vyhráno. Hypnotická etno-akustická improvizace s bubínky a dvěmi digeridoo na scéně věnované přátelům a příznivcům Bohnic dokonale zklidnila i kupní sekcí zjitřenou mysl.

Největší úsměv na tváři ale vykouzlili Melody Makers, nejprve s Martinem Zbrožkem a následně s Ondřejem Havelkou. Zbrožek zastoupil opožděného mistra v první třetině koncertu. S brilantním humorem zvládal roli baviče-konferenciéra, který ke koloritu někdejších představení neodmyslitelně patří, a zároveň se popasoval i se suplováním zpěvu ke standardu Blue Moon. Evropsky proslulá „havelkova“ show co do kostýmů a pompéznosti odpovídala festivalovému zúžení, radost z nadčasové hudby zlatých jazzových let bylo ale přesto možné v publiku pozorovat od první skladby. Stalo se, jak žádal Zbrožek: „Milujeme to, dokonce s tím i spíme! Dělejte to taky tak!“  V Bohnicích ožila 30. léta, tančil se swing a twist a došlo i na step. Havelka okouzloval nonšalancí i půvabnými vtípky a svůj nestárnoucí šarm završil tzv. sand dance. Písek byl neznámého původu, raději prý krade z dětských hřišť, výkon byl přesto hodný poklony. Málo platné, u takové persony už se pro umírněná slova nechodí. Tím spíš, že Havelka není žádný estrádní klasik pro vyšší třídy. Je to všestranný umělec, herec, zpěvák a skladatel, dokonce divadelní režisér.  Jeho provázení koncertem je pouze třešničkou. Melody Makers ohromili především vycizelovaným provedením autentických aranží takových skvostů jako Ježkův Bugatti Step, Můj Kalendář, Boogie Woogi Choo Choo Train nebo Beat Me, Daddy. A reprodukce starého dobrého zvuku tehdejších grandiózních orchestrů byla dokonalá!

Ještě více rozjevili publikum Ty syčáci! Podstavcový kámen alternativní brněnské scény s nekontrolovatelným Petrem Vášou zapadl do ladění festivalu jako ulitý. Ty syčáci předvedli, jak se lokomotivám motají kola, vysvětlili, že když je máj, tak je máj a došlo i na vrcholné číslo Vášova fyzického básnictví: rozpuštěné vlasy a Vášovy erupce po halekačce na téma Kde domov můj?, to je snad více než moucha v dubnu! Nabízí se dotaz, kolik znáte kapel, které ze sebe chtějí pro samé rošťačení vytřást duši?              

Funkově založení Gulo Čar na vedlejší scéně také dokazovali, že nezkazí žádnou zábavu. Roztančení od latiny přes soul až k u nich trochu překvapivému r´n´b rozdávali prosluněnou energii a neúnavně aktivizovali trochu líné publikum. To se začalo hýbat během festivalu skutečně jen výjimečně. Vzhledem k překrásnému, teplému počasí a atraktivnímu piknikovému prostředí vítězili nad pohybem většinově deky a poležení. Ani večerní koncerty na tom nemohly vůbec nic změnit.

Sunflower Caravan bohužel potvrdili, že jsou jen nezralou směsicí britského klavírního popu a rádoby indie-rockových kytar přepnutých do režimu české malosti. Pod pódiem sice juchaly pubescentní hloučky, ale po všech zkušených formacích bylo karavanní „trendy hučení“ slaboučké. Co hůř, dá se to říci i o provařeném Žlutém psovi. Rockoví vysloužilci v čele s Ondřejem Hejmou mohli zazářit vyleštěním zašlých hitů, zmohli se ale pouze na výroční přehled oblíbených rádiových písní. Sametová, Modrá ani cover Satisfaction neměly dostatečné grády na to, aby si vysloužili důstojný kotel nebo aspoň zapojení pamětníků. Na Bohnickém festivalu ale platí: každému, co jeho jest. V porovnání s celkovým dojmem z krásného prvního dne Mezi Plotů je nepovedený výstup banalitou. Tady jde především o lidi, ne o muziku.

 

zdroj foto:Facebook,Mezi Ploty