Novinky

Esperanza Spalding - Radio Music Society

Snad za tím stojí její odvaha odlišovat se, uvolnit a vykročit jinudy. Nespoutanost jejího fusion jazzového repertoáru se odvíjí už ze zděděného temperamentu. Inklinace k brazilské hudbě a revolučním kořenům jsou v souladu s překotností jejího dospívání. Opustila střední jako nudnou školu, nedlouho studovala Berklee Collage of Music, ale hned poté přešla na politickou vědu a dnes apeluje na ženy-artistky ve věcech sociální problematiky. Už jako 22letá nahrála desku Junjo a vtrhla na pódia ve společnosti takových velikánů jako Stevie Wonder nebo Bobby McFerrin.

Při poslechu desek překvapí nejen talentem a přesvědčivostí. S nepředstíranou lehkostí mísí soft standardy s radikálně artovým jazzem. S přesností uměleckého sběratele střídá a slaďuje rozervané a třeskuté hlasové polohy s koncentrovaným sofistikovaným, čistým a instrumentálním jazzem. Rozštěp, který provádí od latinky a tanečního skotačení až po vážně laděné etudy s hlubokým procítěním, je pro její tvorbu stejně důležitý jako působivá barva hlasu. A kompoziční odvaha. Scatuje a popěvuje, jako si to dovolovaly nejzkušenější klasické divy Ella Fitzerald, Billy Holliday, Astrud Gilberto ad. Kromě rychlosti a cítění pro exotiku ale Esperanza porozuměla i potenciálu pomalejšího. Umí se rozkřiknout, vměstnat bluesový part do jive-tanečku a o skladbu dál rozjet r´n´bluesový ploužák (Precious na albu Esperanza).

Na Chamber Music Society šla ještě dál, překročila standardy, ale i hranice konvencí, a došla až k asynchronním formám, disharmonickému hraní na svůj kontrabas a experimentování s výškami a vícehlasy (např. Inutil Paisagem). Rozšířila svůj zpěv o duplování nástrojových vyhrávek v různolichých taktech a vdechla svému hlasu zásadní náladotvornou, nejen melodickou roli. Přiblížila se technikám, které praktikuje již zmíněný mistr McFerrin nebo v rámci Evropy se svými smyčci Tara Fuki (viz skladba Chacarera). Soustředěné hledání a splývání se zněním jazzovo-klasické hudby se ale i na desce z roku 2010 vyvažuje žánrovými výlety, např. Wild Is The Wind je laděním napínává bondovka s harmonikou.

S Radio Music Society se posouvá k lehčím, doslova radiovým songům, příjemným na poslech. Více groove, více funky a více soulové album, ale na ničem netratí. Esperanzy hlas je na poslech slastný, hitovky nejsou laciné, ale chytré (jako kdysi od Macy Gray nebo India Arie) a nesou sebou ducha starých soul-jazzových fusion klenotů. Přídomek „popovější“ bych albu jistě nepřipínala. Jazz opouští pouze zdánlivě, veškerý feeling i v mainstremových motivech je kovaného jazzového ražení a umění a jestliže „chamber“ nahradilo v novém albu „radio“, je to jen výstižné avízo bohatých postupů – moderního mixu swingu, r´n´b i baladičtějších ploch. Zklamaní budou jen ortodoxní jazzisté a konzervativci. Stylový odklon nezmění na předchozím přínosu Esperanzy zhola nic, jen jej rozšíří. Mj. dvěma covery: I Can’t Help It od Stevieho Wondera a Endangered Species od Waynea Shortera, které Esperanza vtiskla nový text – oba remaky, myslím, budou bavit. Radio Music Society totiž patří k těm přátelským deskám, které okoření život.

Esperanza Spalding - Radio Music Society
Label: Heads Up International (2012)
12 tracků
Hosté: Joe Lovano, Jack DeJohnette, Billy Hart, Jef Lee Johnson, Lionel Loueke, Algebra Blessett, Lalah Hathaway, Gretchen Parlato, Leni Stern, Becca Stevens, Q-Tip, Justin Brown, Janice Scroggins, Thara Memory atd. (zdroj: ČRo)