Novinky

Fiordmoss + Floex - Fléda, 25.4.2011

Fiordmoss sleduji již od dob, kdy na jejich koncerty na brněnské FAVU chodila pouze hrstka jejich spolužáků, ovšem už v té době mě hodně bavili. Dvojice Petry Hermanové a Romana Přikryla se loňského roku rozrostla na trio, když k sobě přizvala baskytaristu Jana Boroše (ex Wotienke). Mediální vlna zájmu, která se kolem tohoto projektu strhla během posledních několika měsíců šla tak trochu mě, o potenciálu tohoto projektu vím už dlouho. Novináři zase objevili Ameriku, myslela jsem si v duchu.

Středeční vystoupení na Flédě mě však vytrhlo ze skepse ke kolegům: sebevědomá kapela se světovým zvukem, která se postavila na podium, působila jako o hodně let starší, životem protřelá sestra trochu nejisté sestavy, kterou jsem na stejném pódiu viděla skoro přesně před rokem. Jistota ve výrazu, dokonalá souhra všech aktérů a otevřenost směrem k publiku; nějak tak bych charakterizovala onen posun, o kterém se v souvislosti s Fiordmoss tolik mluvilo.

Na střídmě, takřka minimalisticky stylizovaném pódiu zazněly písničky jak z aktuální a velmi ceněné desky Ink Bitten, tak i ze staršího EP Gliese. Starší vály byly představeny v nových aranžmá, která udělala ze známých melodiích shluk zajímavých a neotřelých nápadů. Petra ubrala ze své na-můj-vkus-až-moc-přehnané éteričnosti a její zpěv často příjemně doplňoval hlas Jana, který výraz kapely posunuje zase o kousek dál. Srovnání s The XX nechme stranou (myslím, že ani sami hudebníci by z něj nebyli příliš nadšení) a bavme se raději o jedné z mála českých kapel, která je schopna konkurence na světových klubových pódiích.

Navzdory publiku opustila trojice podium bez přídavku, vystřídal ji však o nic méně nadaný hudebník: Tomáš Dvořák aka Floex. O tomto nadaném hudebníkovi, autorovi hudby k populárním počítačovým hrám Samorost a Machinarium, si po vydání desky Zorya (2011) začali štěbetat snad i vrabci na střechách Madison Square Garden. Převést skvěle vystavěné elektronické skladby, za jejichž zrodem stál povětšinou pouze Tomáš sám, na pódium, vyžadovalo přizvání hostů. Do Brna tak přijel doprovázen bubeníkem, klarinetistou, basistou a zpěvačkou.

Po roezrvaně působících Fiordmoss představoval Floex a jeho kolegové obrat z doby temna do slunečného dne. Pozitivní energie sršela z Floexova klarinetu a rozléhala se tam, kde předtím uvedli Fiordmoss publikum do deprese. Přerod studiových písní se povedl bezchybně: Casanova či Ursa Mayor zněly stejně čistě, jako z desky, zpěvačka Sára Vondrášková precizně zvládala zpěvové pasáže, původně určené pro hlas úplně někoho jiného. Po celou dobu koncertu jsem se však nemohla zbavit dojmu, že bych si kompoziční dokonalost Floexovy tvorby mnohem lépe vychutnala v intimním klidu svého pokoje, než ve společnosti stovky dalších lidí v přeplněném klubu.

Obě kapely toho večera předvedly vynikající výkon: Fiordmoss dali publiku vzpomenout na ty temnější stránky jeho duše, Floex mu naopak vykouzlil blažený úsměv na tváři. Bylo volbou každého, kterou ze spektra atmosférických poloh si toho večera oblíbil víc.