Dobrý recenze z venku mě přesvědčily, že český kapely nejsou v ničem horší.

Když se člověk podívá, co jsi vydal za kapely, tak je tam vidět jasný zlom, který předpokládám byl pozvolnější a změnil jej tvůj hudební vkus. Nejprve jsi vydával kapely působící uvnitř hardcorové scény, později ...

Tak především ta hardcoreová scéna byla malá a trendová a já preferoval hudební vyjádřejí před striktní filozofií nějaký skupinky lidí. Zásadní zlom přišel v roce 1999, kdy vyšel poslední vinylový titul, LP Ravelin 7 / Thema Eleven. Rezignoval jsem na to, že bych našel v našich končinách novou kapelu, která by mě oslovila a stálo za to vydat jí desku. Kupodivu jsem tu kapelu našel, když se mi do ruky dostalo sedmipalcové EP Waawe, které vyšlo u Silver Rocket.

Slyšel jsi jejich desku, takže jsi navšívil koncert a nabídl jim vydání desky. Nebo to bylo jinak?

Bylo to tak, že jsem si koupil to 7"EP v Pancoru a našel tak kapelu hrající styl, jenž bych u české kapely vůbec nečekal. Krátce poté jsem se viděl s Adamem Nenadálem ze Silver Rocket a zeptal se ho zda neplánují vydat CD Waawe. Po kladné odpovědi jsem mu nabídl spolupráci a on souhlasil.

Ty jsi změnil taktiku a začal vydávat kompakty. Zavrhl jsi vinyl, který je mimo určité scény považovaný za mrtvé médium?

Vydávání vinylových desek s sebou nese i velké výdaje za poštovné. Pokud pošleš např. čtyři balíky po 50ti kusech LP do U.S.A. či U.K., za částku, kterou dáš za poštovné bys mohl vydat nový singl. Cédéčko bylo pro mě nové médium, které se i lépe hodilo na promotion, mohl jsem poslat více kopií do rádií, fanzinů, kde ho mohlo slyšet resp. přečíst si o něm více lidí a tím si ho i více lidí koupit. Takže preferuju CD před vinylem, lidi si mezi sebou více půjčují cédéčka než vinyly a nezanedbatelné je i přepalování. Já sám to nedělám, ale pokud někomu nevadí přepálené cd, tak ať si ho klidně vypalí.

Husarským kouskem bych se nebál označit vydání desky Američana Michaela Nace. Jak ses k němu dostal?

Úplnou náhodou. Občas jsem si vyměnil pár desek s někým, kdo měl zájem o ty mé a já o jeho. Jednou se mi ozval chlapík jménem Jeff Bogle, který vedl nahrávací společnost The Mindwalk Recording Label v Pensylvánii. Zajímalo ho jedno mé LP a výměnou za něj jsem dostal singl a CD skupiny Drill For Absentee, kde hrál Mike Nace na kytaru a zpíval. Nemohl jsem uvěřit, že kapela takových kvalit ještě není v katalogu např. Touch & Go. Napsal jsem jim a nabídl spolupráci, avšak DFA již byli ve fázi rozpadu. Korespondence pokračovala s hlavní postavou DFA, Mikem Nacem a ten mi poslal demo své sólové nahrávky, jež se stalo impulsem pro naši spolupráci a jejímž výsledkem bylo vydání CD "The Voyage Out" v únoru 2002.

Cítíš z vlastní zkušenosti velkou bariéru pro vydávaní desek a jejich potencionální úspěch v zahraničí a třeba právě v Americe v tom, že jsi z České republiky? Myslím i s dnešníma možnostma, že člověk je napojený přes internet do světa, angličtina je poměrně univerzální jazyk, třeba se dostaneme do Evropské unie a ty hranice se snad začnou mazat...

Já si myslím, že ty pomyslný psychologický hranice se po vstupu do EU úplně nesmažou a mám zkušenost s vydáním cédéčka Micheala Nace, kdy toto album hodně potopila skutečnost, že americký hudebník vydal svojí desku v nějaký malý zemi uprostřed Evropy. Pokud by ji nějaký tamnější label vydal licenčně, nemusel být dnes Mike Nace stále neznámým umělcem. Snad se jeho situace brzy změní, nyní je zastupován newyorkskou agenturou The Visioneering Group.

Několik týdnů po vydání Michaela Nace jsi ale nečekaně ohlásil činnost. Asi ne to nebylo příjemné, ale můžeš alespoň naznačit proč?

Příjemné to rozhodně nebylo, připravoval jsem vydání nové desky Waawe a měl jsem ideu, která měla provázet také další plánovaná alba, a to tu, že bych pozval na nahrávání desek zahraničního producenta, pro Waawe jsem oslovil Geoffa Turnera z New Wet Kojak, který po poslechu souhlasil. Vlastně už desku Point produkoval respektovaný Kip Beelman, se kterým byla spolupráce velmi dobrá a výsledek natolik uspokojivý, že jsem se k tomuto kroku odhodlal. Samozřejmě ho provázela nemalá finanční zátěž a já jsem měsíc před jeho příletem s hrůzou zjistil, že na další výdaje bych se musel znovu zadlužit a to jsem už dále nemohl, tak jsem ho odvolal. No a protože se nenaplnila ta moje idea a nesplnili se i moje další plány, rozhodl jsem se činnost ukončit a řekl si, že je lepší skončit na vzestupu, nebo pro mě osobně kvalitní úrovni, než kdyby situace kolem značky měla opačnou tendenci a já se snažil udržet ji při životě stůj co stůj. Poté jsem se s Waawe domluvil, že deska vyjde na jejich labelu Free Dimension, což se ostatně v říjnu stalo a já jim nadále pomáhám s promotion a distribucí.

Ty jsi ale spíš než o ukončení mluvil o uložení se k ledu, odkud se teď jednorázově probouzíš k činnosti v souvislosti s novou deskou OTK. Nakolik se na jejím vydání budeš podílet?

V podstatě se jedná o stejný případ jako dřívější společné tituly se Silver Rocket. Nový materiál OTK jsem slyšel již během příprav ve studiu Ondřeje Ježka a byl jsem lapen. Ostatně, nové album OTK je tím nejlepším co v katalogu Minority můžete najít a pochybuji, že se mi do rukou dostane materiál, který tento překoná. Rád bych také uvedl, že nechci měnit situaci kolem labelu, vydání této desky bylo plánováno ještě před oním ohlášením konce vydavatelské činnosti.

Co tě za dobu fungování nejvíc potěšilo, co považuješ za největší úspěch Minority?

Určitě mě hodně těšilo, dostávat dobrý reakce z magazínů a distribucí v Evropě a v zámoří, jak na ty starší vinylový edice, tak na tituly, co vyšly po debutním CD Waawe. Přesvědčilo mě to v tom, že český kapely nejsou v ničem horší, než jakýkoliv zámořský, že jsou i mnohdy lepší, jen jsou hodně přehlížený. Bohužel dobrý reakce médií neprovázel adekvátní zájem o koupi těchto desek. Chci touto cestou poděkovat i všem kapelám na Minority za projevenou důvěru.

Co posloucháš dneska za muziku?

Přiznám se, že se už delší dobu věnuju jazzu a jazzrocku a stal se ze mě frenetický obdivovatel labelu Manfreda Eichera, ECM. Specielně tituly z edice ECM NEW SERIES jsou fenomenální v tom, jakým způsobem je zpracována textová a obrazová příloha, o zvuku nemluvě. Již od počátku ECM většinu nahrávek točí v jednom norském studiu Jan Erik Kongshaug, na což někteří reagují slovy, že nahrávky znějí stále stejně, ale pokud znějí stále stejně precizně, je to jenom dobře. Tedy mým uším to tak lahodí. No a vzhledem k tomu, ze mají v katalogu ke dnešnímu datu již přes 800 titulů, je stále co objevovat.

Díky za rozhovor.

Web Minority Records