Novinky

Ólafur Arnalds - Palác Akropolis, 25. 3. 2012

Nedělní večer zasazený do zdí Paláce Akropolis započal český umělec Roman Putnar neboli Roman Empire. Jeho elektronické rozjímání bylo podávané za doprovodu projekce zastřených videí zobrazujících často každodenní momenty zachycené tak nějak nápaditě rozjímavě. Jenže jeho brzký start, kdy ve třičtvrtě na osm již bylo „rozjeto“, zřejmě zaskočil samotné diváky a snad i zvukaře, který jej trochu opomněl pustit na koncertní hlasitost. Došlo tak k situaci, že jeho vystoupení tvořilo spíše kulisu upovídaným divákům sdělujícím si víkendové zážitky. Škoda toho. Naštěstí byli i tací, kteří nespadli do víru okolního hovoru, čemuž svědčily závěrečné ovace.

Ólafur Arnalds si naopak dokázal podmanit sál během pouhých pár úvodních slov. Během večera se totiž ukázalo, že není pouze výborným umělcem, nýbrž i neuvěřitelně příjemným společníkem. Ač by mohlo poměrně snadno dojít k ukolébání divákovi pozornosti nepříliš velkou rozmanitostí Ólafurovy tvorby, jež je mu občas vyčítána, jeho proslovy mezi písničkami působily jako ty nejlepší stimulanty. Ať už to byla úvodní prosba o to, aby diváci stáli tiše, časté vzpomínání jeho předchozího koncertu na Sedmičce či vyprávění nejrůznějších historek a osvětlování významu některých skladeb, sálem se nesl smích a nadšený jásot.

Po úvodní sólové skladbě, kterou odehrál Ólafur sám za klavírem (a za mírné asistence publika v podobě tónu „c“), se k němu připojil hráč na housle a violoncelistka. Jejich sepjetí a sladěnost byla obdivuhodná, což se prokázalo především při společné improvizaci, ke které se odvážili v závěru koncertu. Zpestřením bylo též několik kousků protnutých o trochu více elektronikou. Viktor Orri Árnason za houslemi si pak vysloužil obrovské ovace při písni 3326 (u které se vkrádá otázka, zdali podobnost s písní Sur le Fil od Yanna Tiersena je pouze náhodná).

Během večera se Ólafur přiznal mimojiné i k tomu, jak vznikla skladba Ljósið, jež ho tolik proslavila prostřednictvím YouTube. Nebyla to okouzující islandská příroda či polární záře, které ho inspirovaly, nýbrž zakázka pro francouzskou reklamu na čistící prostředky do koupelny (kterou nakonec nezískal, neb se jeho skladba zdála hodnotícím málo hloupá)

Jediná vada na kráse večera tak byla ta, že místy ne všichni vydrželi být opravdu potichu a došlo tak i k pár malým incidentům v publiku. Víceméně však publikum vydrželo vzorně naslouchat až do úplného závěru, kdy si jako přídavek Ólafur vybral Lag Fyrir Ömmu (píseň pro babičku), jeho nejoblíbenější skladbu ze svého projektu Living Room Songs.