Novinky

Fiordmoss – Ink Bitten

Nevím, jestli zesnulé duše inspirativních severských melodií do Brna připlavaly ze zákoutí norských fjordů, nebo přiletěly v prachových částicích, vyvržených islandskou sopečnou „fialkou“ Eyjafjallajökull. Upřímně je mi to jedno. Jsem však nadmíru šťastný, že se tyto zbloudilé psyché absorbovaly právě do talentu Petry Hermanové a Romana Přikryla, a daly tak vzniknout hudební kráse jménem Fiordmoss.

Už loňské EP Gliese naznačilo mnohé. A mnohým je myšlen především obrovský potenciál, který se v našich končinách jen tak nevidí. Intimní folková akustika, tančící v těsném objetí dráždivých elektronických příkras, samplů a smyček, podnítila na svět nečesky znějící trip-hopové, nebo, chcete-li, electro-folkové krasosmutnění a uchvátila nemálo. A nastolenou cestou za poznáním niterného nedohledna Fiordmoss pokračují i na své druhé nahrávce Ink Bitten. Rozrostlí o třetího člena Jana Boroše nahráli pět nových skladeb, získali za ně Vinylu, propluli do většího minimalismu, překonali nastavenou laťku a hlavně – ještě více v sobě probudili trudnomyslnost Severu.

Úvodní Paris versus Sarajevo je ještě odrazem dob nedávno minulých; zatoulaný sirotek, tvořící předěl mezi debutem a jeho následovníkem. Od druhé skladby Hard a Starboard už však Fiordmoss ukazují svou novější tvář. Tvář, která upozadila elektroniku do role přisluhujících a podkreslujících ozvěn a do popředí procpala minimalistickou abstrakci basových a akustických strun. Můžete se tomu bránit sebevíc, ale atmosféričnost The xx tu dýchá v maximální míře (a to v tom nejlepším slova smyslu). Intimní melodie z pomezí bdění a snu, něhou a smutkem překypující tóny bezesných nocí – to vše partikulárně naznačuje a nechává se rozvíjet. Zbytek tvářnosti intenzivně přicházejících emocí pak kompletně dovytváří až andělsky křehký a nadpozemský přednes Petry Hermanové, asi nejpodmanivější české frontwomanky současnosti.

Poslechněte si EP Ink Bitten:

Ať už posloucháte éterickou Deer Traps, důvěrně mikrokosmickou Maud či nadýchanou a houpavou Midway, kterou by rádia měla hrát ve velkém, ale samozřejmě ji hrát vůbec nebudou, výsledek je stejný. Alespoň na chvíli budete účinkem sic elementárně poskládané, ale zato velmi silné nostalgie Ink Bitten pohlceni a zastaví se ve vás čas. Oproštěni od okolí, oproštěni od neduhů sebe sama.

S každým dalším poslechem se z Ink Bitten stává terapie. Závilost. Prostředek předspánkové relaxace. Pánbůh zaplať za to, že něco tak světově znějícího vzniká právě u nás. Ink Bitten je bezpochyby to nejlepší, co se doposud letos z vod naší alternativy vynořilo, a Fiordmoss mají díky němu výrazně nakročeno k tomu, aby se minimálně na indie scéně stali modlou celé nezávislé generace. Já jim to přeji, protože si to zaslouží. Kurevsky zaslouží!

Fiordmoss – Ink Bitten EP
5 skladeb
Bandcamp (2012)