Novinky

Still Corners - Klub 007 Strahov, 14.3.2012

Začátkem loňského roku vzalo pod svá křídla vydavatelství Sub Pop hned dva dream popové počiny, a to kanadské Memoryhouse a napůl britské a napůl americké Still Corners. Seznamovačka ve vlaku, která vedla ke spojení hudebníka Grega Hughese a zpěvačky Tessy Murray, se vedle zařazení Still Corners mezi filmem inspirované muzikanty stala jakousi nálepkou a pozadím celého projektu. Výsledkem upsání se renomovanému Sub Popu je pak debutové album Creatures of an Hour, jež bylo také impulzem pro turné, v rámci něhož Still Corners zavítali dne 14.3. do strahovského Klubu 007.

Intimní prostor sedmičky skýtal ideální podmínky pro stejně intimní náladu celého koncertu a ostatně hudby Still Corners vůbec. Úvodní zvuky kytarových efektů, evokujících skřípání a bzučení, jež je možné zaslechnout v temnných hloubkách moří, jako by vyzývaly diváky, aby se ponořili hlouběji a nechali se unášet tím pohupujícím se proudem. Jejich sepjetí s vizuální stránkou bylo reprezentováno záběry promítánými i přes samotné vystupující, nejčastěji pak s motivy jako listí, komíhající se větve stromů či nejrůznější kaleidoskopicky laděné obrazce. 

Tessa Murray, doprovázená éterickou aurou, hleděla na diváky zvláštně pronikavým, lehce zamyšleným a zkoumavým pohledem, půlku obličeje schovanou za záplavou blonďatých vlasů. Podobný výraz si zachovala během celého vystoupení a s minimalistickým pohybovým projevem, nanejvýš tak lehkým pohupováním se do rytmu, tak splétala mozaiku svým hlasem, místy vemlouvavě šepotavým jako v podmanivém singlu Cuckoo, místy naopak křišťálově pronikavým (a v živém podání ještě výraznějším než na albu).      

Diváci propadli kouzlu Still Corners snad během několika sekund. Nadšení čišící z publika vedlo následně k nehranému dojetí a překvapení na pódiu. Ač si hudba Still Corners zachovává onen zasněný, lehce zastřený nádech, jako by se divák brodil mořem vzpomínek a vnímal realitu skrz sluneční paprsky dopadající zlehka na hladinu, je jejich tvorba zároveň obdivuhodně rozmanitá - přes údernou píseň Endless Summer, připomínající Blonde Redhead, přes milou až dětsky naivní a křehkou The White Season po tradičním folklórem šmrnclou I Wrote in Blood. A tomu všemu během koncertu dominovala instrumentální sóla, která působila doslova jako magnet na divákovu mysl.

Nelze se pak divit, že po koncertu byl stolek s merchendisem doslova obležen, zatímco členové Still Corners měli plné ruce práce s podepisováním se a celým prostorem, jako by vířil oboustranný úsměv reflektující štěstí a spokojenost po tak intenzivním koncertním prožitku. 

Fotil Kryštofotí