Novinky

The Duke Spirit - Lucerna Music Bar, 11.3.2012

Jelikož němečtí hudebníci nejsou zas tak moc k vidění (resp. k slyšení), vzbudila ohlášená předkapela [pi !] pocházející z tamějších končin zvědavost, co že to u našich sousedů pobíhá po hudební scéně. Tahle čtyř členná rocková skupina však neměla v Praze lehkou pozici, neboť v průběhu celého svého vystoupení čelila chladnosti diváků. Chlapci to zvládali statečně a s vtipem, podařilo se jim i udržet energickou show, za kterou před tak mdlým publikem nutno smeknout klobouk, a nakonec si tak i nějaké ty menší ovace vysloužili. Leč třeba podotknout, že ona chladnost byla poměrně zasloužená – jejich hudba působila neoriginálně a nezajímavě, v čemž sehrálo svou úlohu ale i nevalné ozvučení, které provázelo i koncert hlavních tahounů večera - kytary splývaly, zpěv působil matně a rozostřeně. 

The Duke Spirit odstartovali koncert písní Everybody’s Under Your Spell z jejich nejnovějšího alba Bruiser. Ta patří k poměrně dravějším kouskům, ve kterých dostává jejich hudba post-punkový nádech (minimálně za daného ozvučení Lucerna Music Baru). Ne nadarmo jsou přirovnáváni k The Kills, z nichž čiší energie podobným způsobem. Troufám si však tvrdit, že The Duke Spirit jsou jednou z těch kapel, které by patřily k průměrným nebýt výrazné a charismatické frontmanky, v tomto případě Leily Moss. To se zákonitě odráží i během jejich koncertů, kdy tato mírně zamračená blondýnka v kožených kalhotech na sebe přirozeně strhává téměř veškerou pozornost. Její živé gestikulace, máchání stojanem na mikrofon i pohazování blonďatou kšticí, a v neposlední řadě též její charakteristický hlas tak okořeňovali koncert, který by se jinak stal dříve či později poněkud nudným.

Ač zarytí fanoušci nadšeně vítali především starší skladby jako The Step and The Walk, nová tvorba zastoupená například písněmi Procession či Don’t Wait zaujala svou propracovaností. Zejména pak Villain byla osvěžujícím kouskem díky klávesům, za které usedla Leila Moss a které následně šikovně využila i v Bodies. Škoda, že takových písní nebylo víc a lze jen doufat, že do budoucna se zapojení kláves ještě rozšíří.



Diváků překvapivě nepřišlo tolik, narozdíl od [pi !] však byli The Duke Spirit již od samotného začátku zahrnování aplausem. Ocenila to i Leila, když si pochvalovala, že je dobře, že dochází k oboustrannému předávání energie. Nedělní koncert by se tak dal vykreslit jako nepříliš náročný, nicméně snad i tím poměrně osvěžující zážitek. Aneb jak si vyčistit hlavu od moderních, po zvukové stránce často přehlcených směrů pomocí klasického rocku podaného stylově, s noblesou i s potřebným drivem.