Novinky

Puding pani Elvisovej - π

Puding pani Elvisovej tak trochu doplácí na klasický nešvar české zaslepenosti vůči našim východním bratřím. Přestože se na scéně pohybují již bezmála 18 let, objíždějí přední středoevropské festivaly (včetně budapešťského Szigetu) a jejich singly pravidelně dobývají přední příčky slovenských hitparád (píseň Gramatika na samém vrcholu vydržela dokonce 21 týdnů), české publikum je registruje minimálně. Je pravda, že jejich pozice se po loňském turné s Midi Lidi výrazně vylepšila, stále to však není to, na co jsou PPE zvyklí ve své domovině pod Tatrami. A to je škoda, protože tato parta recesistů je především naživo velkým zážitkem. Bezmála třicet tisíc očí na jejich vystoupení na Pohodě v roce 2010 by mohlo vyprávět…

PPE za svou letitou kariéru vyprodukovali tři alba, přičemž to poslední s aronofsko-matematickým názvem π (pí) do světa vypustili na konci první dekády nového milénia. Ano, je to už nějaká doba a námitky na neaktuálnost recenze jsou v podstatě na místě. Jelikož se však doposud většina kritiků a škarohlídů tomuto počinu vyhýbala, je tak trochu povinnost to napravit.

Jak už bylo zmíněno výše, PPE jsou malí-velcí hudební šprýmaři. Svou muziku dělají s nadhledem, v přípustných mezích parodují všechny a vše napříč žánry a mají jediný cíl – pobavit a rozskotačit. Nehoní se za plným bodovým hodnocením, nesnaží se mixovat prakticky nemixovatelné a nesourodé hudební alternace, aby byli za každou cenu originální. Dělají jednoduché a přitom do posledního detailu promyšlené aranže, chytlavé a zpěvné melodie, píší zdánlivě buranské texty plné inteligentních a vtipných narážek a nadšení ze své retrem dýchající neodiskošky lehce dopují do žil těch, kteří jejich energii přijímají. Stačí chvilka ve společnosti falzetového refrénu Ministrů a zjistíte, že propadnout je až příliš jednoduché, vymanit se z tancechtivého vytržení prakticky nemožné.

Dalo by se říci, že album π prezentuje imaginární časovou osu světové pop music. Dává zavzpomínat na doby starého (dobrého) disca, na němž stály počátky blyštivé kariéry MTV, oživuje zašlou slávu a tanečnější feeling funku, opírá se o moderní zvuk dunivého undergroundového house, rave či R'n'B. To vše přitom předkládá s notnou dávkou nadsázky, rozvernosti a umně u toho (kraso)bruslí na tenkém ledě mezi trapností a originalitou. Prakticky každá píseň stojí na jiném hudebním žánru. S každou další hudební stopou nabírá π nové a nové odstíny do své pestrobarevnosti, s každou další stopou se proměňuje častěji než nervózní chameleón ve svém teráriu. V jedné skladbě jsou PPE i za pomoci hip hoperské ráznosti Vece a Zveriny ostří a sebekritičtí (Óda na Nemecko), v následující se mění v hravé dadaisty a po vzoru Morgensternového Nočního rybího zpěvu „vypískávají“ píseň beze slov (Pur Party). Jediné, co v záplavě přeměn rozpustilých synťáků a elektronických kudrlinek zůstává beze změny, je charakteristická a svébytná basa; basa tak silná, že vám pulzuje až v krku, basa tak hutná, že by se její linka dala krájet i tím nejtupějším nožem.

Zmocní-li se Vás během poslechu π pocit, že jste to vše už jednou někde slyšeli, vězte, že máte pravdu. PPE vskutku mnohdy připomínají provařené rádiové interprety, o plagiátorství tu však nemůže být řeč. Košická pětice jen chytře využívá některé motivy a staví na nich základy své skvěle fungující rozmarnosti, dovádivosti a recese. Tohle je zkrátka pop, který by na nás rádia měla chrlit 24/7. Tohle je pop, který dokazuje, že pop nemusí být vždy sprosté slovo. Ale dost vrstvení klišé, o kvalitách π se můžete přesvědčit sami, celá deska je totiž k ochutnání na oficiálních stránkách kapely.

Puding pani Elvisovej – π (2011)
14 skladeb / 45:49 minut
Self-released