Novinky

The Cinematic Orchestra v Bratislavě - Majestic Music Club, 19.1.2011

Zklamání fanoušků, na něž nezbyly vstupenky, bylo oprávněné. Téměř dvouhodinový bratislavský koncert této legendy byl opravdu povedeným začátkem letošního hudebně velmi slibného roku. Ačkoliv pražské vystoupení podle krátkého ohlédnutí kolegyně trpělo nedotaženým zvukem, jenž v mnohém hudební zážitek srážel, bratislavskému v tomto směru není co vytknout. Majestic Music Club, který v minulosti hostil například i stájovou kolegyni Andreyu Trianu, nabízí opravdu kvalitní zázemí i pro tak početnou formaci jakou je The Cinematic Orchestra.

Brooklynský ďábel Grey Reverend 

Po nezvykle milém přivítání ze strany organizátorů během několika minut po deváté, začalo vystoupení L.D. Browna aka Greye Reverenda, brooklynského muzikanta, jenž od roku 2007 s kapelou spolupracuje a čtvrteční večer se ujal pozice předskokana. Sám pouze s kytarou a charismatickým hlasem odehrál v poměrně intimní atmosféře průřez svým albem Of the Days kde nechyběly skladby jako Altruistic Holiday či One By One. V pauzách mezi písněmi vedl sdílné monology o jeho životě v Brooklynu, o blízkém vztahu k sestře, které věnoval i cover písně Lou Reeda Little Sister. Hudebně vystoupení působilo poměrně vyrovnaným, leč nijak geniálním dojmem. Čím si ale Grey publikum získal byla jeho přirozenost a zejména smysl pro humor. V půli písně přestal hrát a přiznal, že ho rozhodila korzující ochranka před pódiem, ze které si následně jemně utahoval. Počas jeho vystoupení se klub naplnil až po strop, doslova.

Poslechněte si cover skladby Little Sister:

Legendární The Cinematic Orchestra

Hned první tóny saxofonisty Toma Chanta dávaly tušit píseň Burnout z alba Every Day (2002), jež ve studiové verzi trvá  bezmála deset minut, v koncertní verzi však mnohem déle. V tomto duchu se nesl celý koncert, písně mnohdy několikanásobné stopáže dávaly každému z hudebníků dostatek prostoru pro předvedení svého umu. Člověk občas nabýval pocitu, že známé písně se zvrhávají v nekonečné improvizace. Leader kapely Jason Swinscoe přesto měl všechny exhibice bubeníka Luka Flowerse, klávesisty Austina Peralta či zmiňovaného saxofonisty zcela pod kontrolou a písně ukončoval coby dirigent jasným gestem. Třešničkou na dortu byla zpěvačka Heidi Vogel, jež svým sametovým hlasem často jen symbolicky podkreslovala, aniž by se snažila hrát první housle. Kde ale byla potřeba síla hlasu, například v písni Evolution, dala jasně najevo, že ve velkém těle vězí velký hlas.

Příjemnou podívanou byla velmi přátelská atmosféra mezi jednotlivými členy, kteří se na sebe neustále usmívali a vzájemně oceňovali dobře provedené improvizace třeba i poplácáním po zádech. Největším lákadlem pro publikum a velkým vrcholem večera byla píseň To Build a Home. Ve vlastní kytarové verzi ji započal Grey Reverend, pozvolně se přidávala s vokály Heidi a píseň gradovala už v plné sestavě v naprosto grandiózní zážitek.  Bláhově jsme si mysleli, že tím koncert skončí. Přídavkem Man With a Movie Camera si Cinematics vysloužili opravdu dlouhý potlesk. Ten je ale nabudil takovým způsobem, že následovala snad patnáctiminutová improvizace bubeníka, klávesisty a saxofonisty. Každý ze sebe dostal úplné maximum, a publikum jen nechápavě a obdivně vzhlíželo k pódiu. Koncert opravdu trval bezmála dvě hodiny a i přesto jsme neměli pocit, že by se The Cinematic Orchestra měli k odchodu a po finálním setu se klaněli naposledy.

Jelikož na rok 2012 formace chystá nové album, nezbývá než doufat, že nám jej brzo představí na stejně fenomenálním koncertu jako byl tento.

 Foto: Luba Mrkvica