Novinky

The Cinematic Orchestra - Lucerna Music Bar, 18.1.2012

Příjemným překvapením a milým úvodníkem byl půlhodinový recitál bluesovo kytarového Grey Reverenda, civilně L.D Browna, dlouholetého kamaráda kapely.

Poslechněte si EP Grey Reverenda:

Akustické warm-up vystoupení bylo velmi přátelské a nebýt pokročilého času, nálada byla výborná. Pozdní nástup Cinematiců po několikátém vytleskávání bohužel poškodil zvuk Lucerny. Že jsou zde koncerty pro zvukaře zkouškou, se v Praze dobře ví, naaranžovat dobře Orchestru muselo být jako státnice. Nepovedlo se to především u saxofonisty Toma Chanta. Ostré vyhrávky narušovaly atmosféru a v předních řadách se soprán sax tak dvojil hlasitými odposlechy, že několikrát zcela znemožnil vyvážený poslech.

Rozporuplně působil také výkon zpěvačky, která střídala silné momenty se slabšími. Již při otvírací písni Burnout  nedokázala patřičně přispět a pozvedla pouze hit Evolution nebo baladickou All That You Give, tu podala miliónově.

Celý event lze zjednodušeně charakterizovat 2 postřehy:

1. Koncert měl dvě zcela rozdílné části a až po několika vlažných podáních začali Cinematici, po skladbě Flite a Breathe v přesné půli hrací doby, jak se očekávalo. Kýženou extázi i sóla tak přinesla až předpřídavková Man With a Movie Camera a přidáváná Ode to the Big Sea.

2. The Cinematic Orchestra po muzikantské straně vyhrávali zásluhou tandemu bubeníka Luka Flowerse a nového klávesisty Austina Peralta. Peralt je sice mladičký, ale už skrz na skrz prosáklý jazzem, brilantně cítí a dodávál starým věcem novou lehkost i kouzlo. A Luke Flowers? Byl stoprocentní v jakémkoli posazení, držel skladby i tam, kde se jinak zvukově rozpíjely, a sršela z něj právě ta energie, pro kterou jsme do Lucerny přišli.

I díky němu těch pár maličkostí, co tady kriticky vypichuji, většině lidí v euforii nepřekáželo. Kdybych si ale měla dovolit drobounké srovnání např. s Hidden Orchestra v Akropoli, žánroví matadoři by neměli šanci…

Foto: Kryštofotí