Novinky

David Lynch - Crazy Clown Time

Kdo nezná režiséra Davida Lynche, žije buďto na Marsu, medituje daleko v horách nebo patří mezi spořádanou slušnou společnost, která se intelektuálně odváže tak leda u Ordinace v Růžové zahradě. Nic ve zlém – jsou období, kdy by si každý fanoušek Blue Velvet, Inland Empire nebo Mulholland Drive raději některé scény vymazal z hlavy. O Twin Peaks ani nemluvě. Když David Lynch oznámil, že nahrál album Crazy Clown Time, zavládla mezi fanoušky nejistota, co vlastně můžete čekat. Jak převézt depresivní a často surrealisticky nesmyslné obrazy do zvuku? Pak se objevila první nahrávka, která se podezřele jmenovala Good Day Today. Poté, co skončila rozjuchaná elektro popová píseň, bylo hodně lidí zaskočeno. „Od Lynche bych čekal něco jinýho“ byla asi tak nejčastější hláška.

Zásadní problém, který s albem Crazy Clown Time přichází, je to, že s ním jedním dechem většina recenzí a fanoušků spojuje Lynchovi filmy. Ano, hudební složka je ve filmech Lynche podstatnou častí, proto je to asi logické, ale přesto je nutné podotknout, že se zde jedná o jakýsi obrácený princip. Vzpomenete-li si na jakýkoli Lynchův film, vždy v něm zazní nějaká hitovka 50.nebo 60.let (viz například úchylná scéna v Blue Velvet, ke které trylkuje Roy Orbinson svůj hit In Dreams). Lynch tím dosahuje daleko hrůznějšího a znepokojujícího obrazu, než kdyby mu v pozadí zněly nějaké psychedelické skřeky. Jak jednoduché a jak geniální.

Ve chvíli ale, kdy máte jen zvuk Lynche a nemáte jeho obraz, pak tento princip už platit nemůže. Lynch prostě nemůže nahrát hity Orbinsona -  jeho album musí být přesně takové, jakou jsou jeho obrazy ve filmech. A stejně tak jako si Lynch ve svých filmech zahrává s divákem a staví před něj divné vize, které jsou rozebírány na tisících internetových stránkách, tázajících se co to sakra mělo znamenat, tak i na albu Crazy Clown Time je tomu podobně. Máte před sebou koláž různých divných motivů, u kterých mnohdy nevíte, zdali i samotný Lynch ví, co znamenají.

Ostatně to, že Lynch často dohání k šílenství své fanoušky tím, že jim s milým úsměvem řekne větu typu „no já nevím, proč tam ta příšera je, tak nějak jsem si říkal, že by bylo dobré to tam dát“, je poměrně známé. Crazy Clown Time je od počátku charakterizován samotným autorem jako nahrávka, která vznikala spontánně a vlastně jako jakási improvizace – fakt, který je pro obyčejného smrtelníka poměrně frustrující, protože až na pár detailů se jedná o album, které je prostě dobrý. To, že ale se jedná o jakési spontánní dílo okamžiku, může naznačit přesně to podobné, co Lynch říká o filmech. Má alespoň jedna jediná píseň z alba nějaký hlubší smysl, nebo to jsou jen návštěvy do Lynchovi hlavy plné nesrozumitelných vidin? Anebo je to jen hra, legrace, prostě ať se zase ti intelektuálové trošku potrápí?

Mozaika obrazů začíná poměrně normální písní, která by měla šanci udržet se i na stanicích některých českých rádií. Pinky’s Dream, kterou zpívá Karen OYeah Yeah Yeahs je sice lehce podivná, ale v zásadě velmi dobře rytmická píseň, která prostě funguje. Následující Good Day Today, ona matoucí elektro popová píseň, už lehce sklouzává do divného světa. Ano, zpívá se tam docela zvesela, ale podivně zmutovaný hlas Lynche vám stejně usazuje do žaludku divně nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. A pak přijde So Glad – antiromantická píseň, která v pomalém tempu drmolí mantru o tom, jak je to bezva to be free in my house, free on the street, free at least. No a nakonec se už jen vezete: Noah’s Ark,  Crazy Clown Time,The Night Bell with Lightning… u songu  I Know si už pomalu můžete chystat žiletku.

A to je asi to, co je na tomto albu největší škoda. Ten spád do zádumčivého světa, zahaleného mlhou, ze kterého už není cesty ven. Navíc je to pád poměrně dlouhý a opravdu vyčerpávající, málokdo na to má síly, pozornost musí nutně polevit a to i na místech, která jsou kvalitní a sama o sobě nenudí. 

Stejně jako si každý den nepustíte Mulholland Drive, tak ani Crazy Clown Time asi nebude albem, které si budete pouštět pořád dokola. Nebo jako kulisu. Přes zjevný vtip, který je v mnoha skladbách ukryt, je to album náročné a těžké a vy po něm budete potřebovat nějaký čas na rekonvalescenci. Poslouchat cizí psychoterapie je totiž vždy náročné. Obzvláště když jim nerozumíte.

David Lynch – Crazy Clown Time
14 skladeb
Label: Play it Again Sam

70%