Novinky

Bonus – Náměstí míru

Martin Hůla a jeho Bonus na druhém albu Náměstí míru takovou odvahu našli a stali se kazatelsky imunní (min. ve smyslu probuď se, vstaň a běž). Nabádá-li už Bonus k něčemu, pak ke tvoření. Životní prostor přece nekultivují plané nářky, ale aktivní činnost a vnitřní disciplína. Tedy jak autor naznačuje v Odysseovi, nikoli bourání a stavění na vratkých základech, ale pečování o osobní prostor (jak ostatně předjímal už ve skladbě 2540 na Konci civilizace).

Žádné drogy, alkohol ani tabák. Za každou cenu a v každé situaci čistý pohled na svět. Nebýt součástí masy, nebýt takový, jakého mě chtějí mít,“ napsal Martin Hůla v perexu svého příspěvku o straight edge do nedávno vydané knížky Kmeny. Reakce na konformitu je přitom ještě aktuálnější než před třiceti lety, kdy byly myšlenky sXe definovány. Největší výzvou ale dle mého názoru zůstává především otevřená komunikace a spolupráce napříč celou (aktivní) společností, a to i jen na základě společné „víry v lidskost a lepší svět“.

Neskrývaný propojovací kontext pokládám za nedílnou součást Bonuse, stejně jako podporu sociálně slabých a další aktivity. Hudba na jeho novém albu je stále v dobrém smyslu aktivistická, ale nádavkem ještě inspirativní a přístupná – a to i bez vkladu šikovných hostů: producenta Gaexe, Barbary Barros, Davida Volence, Lukáše Kytnara, Fandy Holého, Pe.Kla, Lushlifa nebo Johany Švarcové.

Někdy se musím až smát: refrén (nejen) v Posledním tracku by si klidně mohli střihnout i Tata Bojs a za méně vulgární Slova a věty by se s podobnou mezihrou postavili i Hapka s Horáčkem. A co teprve bezradnost starších chlapů v kotlíkářských Okovech, love song Že budu šťastnej s kýčovitým „everybody“ nebo Životopisy jako od Skoumala? Když si to dovolíte, u poslechu Bonuse se ještě skvěle pobavíte a poznáte.

Náměstí míru po hudební stránce možná nevytváří novou estetiku ani originální tvar, ale drží pohromadě a nabízí i několik regulérních, silných hitů. Není cílem cedit ho přes nějaké hip-hopové či jiné síto, ani nějak problematizovat jeho přiznaný popový potenciál. Snažím se ho vnímat komplexně, se všemi jeho zajímavými ruchy, glitchovým tikáním, kritickým ostnem i patosem. A samozřejmě také se vší tou Bourkovou roztomilou neotesaností, která je jednou ze značek jeho autenticity.

Bonus na novince méně kritizuje a více mluví o sobě a vlastní (reálné i vyfabulované) zkušenosti. Jeho Odysseus nestaví svět na vratkých základech, není pitomec a nestojí ve svém vlastním stínu. Kyslíku je zatím dost pro všechny, jenže nestačí dejchat pod hladinou a milovat Baudelaira, aniž byste mu rozuměli. Mám rád ty fans, co po deseti pivech maj potřebu říct mi ten srdceryvnej příběh. Hele, vždycky jsem si... myslel, že jsi čůrák...“ – „Tak to sis mě splet, já jsem Martin.“ – Skladbou Co zbylo z revoluce jakoby se Martin Hůla nonšalantně distancoval od svého alter ega. Je tady sám za sebe, vidí svůj cíl.

Bonus – Náměstí míru (2011)
11 skladeb
vydavatel – Starcastic

85 %