Novinky

DVA, klub Powiekszenie, Varšava (PL), 5.12.2011

Vychytaný klub Powiększenie navštívilo ten večer něco přes sto lidí. Někteří šli na jistotu, jiní byli přitáhnutí na poslední chvíli z vrchní části podniku. Trsali ale všichni stejně vydatně. A mě se rychle zmocnil úsměv i pocit národní hrdosti. Ne všichni se nakonec dozvěděli, že jsou DVA z Čech, protože Honza vedl průpovídky v docela slušné polštině, ale nejdůležitější je, že měli úspěch.

Pod pódiem se lidé neuvěřitelně rozparádili a bylo krásné pozorovat jejich spontánní reakce na často prve slyšená překvapení. Notně je povzbuzovaly i vylomeniny Báry, která ke koulení očima později přidala i tanečky a kdejaké třeštění. Ostatní by strčila svými vylomeninami hravě do kapsy od sukničky. A hlavně: oba vyzařovali jiskřivou a bezprostřední energii. Místní publikum obšťastnili hutným výběrem: začali skladbou Nuóvo Tango a končili džunglí – „je trzeba tańczyć“, řekl Honza, a tančilo se. Míšení posluchači neúnavně křepčili i přes šílené tempo: Ruské elektro, Country, Tanc tan? Dua Dua, Strenge .. Výborně fungovaly rozličné hračky: chrastítko, minipianinko, vřeštící plyšák… Není divu, že oslnili!

Na mě osobně dělal dojem především remix s jacky kabelů a Bářin hlasový projev. Že mají DVA za ušima, víme, ale že budou bouchat nebo šmirglovat jacky zapojených kabelů, aby udělali "jó techno“ atmosféru, to by mě nenapadlo. Stejně jako mi dříve nepřišlo na mysl, jak dechově a rozsahově náročné musí být Bářiny „taškařice“. Zapomněla jsem se jí zeptat na její rozsah, ale dojem udělala obrovský – sklízela potlesk i po jednotlivých partech. A kde vzala sílu na tak divokou Tropical Animal, netuším. Napočítala jsem v Bářině extrémním finále 12 zvířat a řadu (lido)opů. Že po takovém výkonu rozvášněnému publiku neupřeli další přídavky, je velkorysé.

Slabé místo koncertu? Zvuk. Byť jsou „jen“ dva, vrstvením a samplováním vydají neskutečnou masu tónů a ruchů, až to bylo chvílemi moc. V době, kdy hráli ještě komorněji - pamatuju si je více akusticky - by se to nestalo. U jejich notně zrychleného elektronického repertoáru je třeba dávat pozor. Osobně bych volila i méně husté aranže. Na jednu stranu je skvělé koukat se jim pod ruce a sledovat, jak finální šťáva vzniká, na druhou bývají starty písní díky samplování zdlouhavé…

Silná stránka koncertu? Mj.(!) přídavek - hypnóza. Za setmělého světla a strašidelných zvuků mašinek houkala Bára-sova do mikrofonu Huuu… Kroužila čarovně rukama a Honza mezitím lítal se spojenými cd Fonók a Hu jako s motýlkem. Následoval mantrický proslov o důležitosti a výhodách koupení cd a vinylů a publikum šlo do kolen. Nemůžu bohužel prozradit pointu a nejlepší nápady, abych nekazila legraci, ale přála bych vám to zažít. Samozřejmě, zabralo to. Hned po koncertě se k DVA a obchodnímu koutku nakupila spousta nedočkavců a já si musela na rozhovor počkat až po autogramiádě!

Jak se vám dnes hrálo?
Oba: Super, perfektní …

Máte všude takový úspěch?
Bára: Všude ne …

Ta hypnóza, to bylo neuvěřitelné! A jak se na vás pak tak krásně sesypali…
B: Tady byla opravdu perfektní atmosféra. Všude to nebylo až takový. (září)

A jak to tedy vypadalo jinde? Ptám se teď hlavně na Ukrajinu (DVA absolvovali na Ukrajině z českých umělců vůbec nejdelší a nejobsažnější turné a vyjeli dokonce i do Ruska). Jaká to mělo specifika?
Honza: No ono to je tak, jak jsme zjistili, že nezáleží na zemi, ale na tom místě, kde se hraje. Víte co, kavárna bude všude tak trošku kavárna, klub bude všude trošku klub, technoparty bude pořád technoparty…

A jak jste si vybírali místa na Ukraině?  Zařizovali jste si tour vy sami?
H: To si nás oblíbil jeden kluk, jmenuje se Bohdan H. Už tam nějaké kapely promoval, a tak jsme se domluvili, že bychom udělali tour. Loni v zimě jsme teda jeli na pět koncertů – to bylo fajn – a letos jsme měli 13 koncertů na Ukrajině a 2 v Rusku. Ale to řešil on, všechno, z pozice ČR by to vůbec nešlo zařídit. To musí zařídit tamní člověk.

A bylo to v pohodě, ta Ukrajina?
H: Bylo to náročný. Opravdu náročný. Měli jsme jenom jeden den volno a jinak jsme vlastně non-stop někam přejížděli. Většinu času jsme trávili v autě.

A posloucháte v autě muziku?
H: Permanentně!
B: No, my už totiž posloucháme muziku vlastně jenom v autě...

A tady ve Varšavě se taky nezastavíte, že?
H: Hned zítra jedeme zase do toho Sanoku (PL)… ale teď jsme měli dva dni v Poznani a to bylo super!

Odpočinete si teda vůbec někdy? Četla jsem, že navíc děláte na hře Plachého, na Botanicule. Posouvá se to, když jste pořád na cestách?
H: Jo, jo jo... Už nám chybí jen dva levely!

Fakt?'
H: No no no. (přikyvují a smějí se)

A teď je to na vás, nebo na nich? Jak to pokračuje?
H: Teď to visí na všech, protože my už jsme dodělali hudbu ke čtyřce, ke čtvrtému levelu, a teď to tam dopracovávají programátoři.

Tak mě napadá, že odskočím od tématu, jak to vlastně děláte se zavazadly? Vždyť jen ty hračky zabírají dva velké kufry! Jak s tím cestujete, když jste sami dva?!
B: No, dříve jsme měli těch kufrů asi osm, a teď jsme to nějak dali do dvou, pak máme saxofon, kytary... A kombo se dá většinou někde sehnat, mívají ho na místě..Takže jsme někdy jezdili i vlakem, ale ne všechny přejezdy lze vyřešit vlakem.

Ještě se chci v rychlosti zeptat - jak to bude dál? Obdivuju vaši spolupráci s Vertedance a tak mě zajímají další podobné projekty. Nebo teď upřednostníte DVA?
H: No, my jsme si prostře řekli, že si dáme příští rok pauzu, leden až duben, že budeme vymýšlet nové písničky, že už je to ...
B: Že už je to takový vyčerpaný... vyčerpaný repertoár. A že si potřebujeme jednak odpočinout, a taky vymyslet něco nového, aby nás to znova trochu více bavilo, aby to bylo znova dobrodružný.

A budete to zase „jen vy dva“, byť to teda zní škaredě? Nebo přiberete někoho ke spolupráci, z české scény?
H: Tak my třeba někdy děláme remixy. Nebo se hodně kámošíme s Midi Lidi... S Kazetama...

Tak zrovna vás tři máme jasně zapsané jako rodinu. Ale dovedu si vás třeba představit i s jinými interprety. Namátkou: Med, Lenka Dusilová...
B: Tak na to my moc nejsme. (smích)
H: Mě třeba láká – protože jsem učil ještě před rokem na ZUŠce a byla tam jedna příčná flétnistka – napsat ji, že bychom použili nějaké její nahrávky, že bychom to vysamplovali, nebo ... jak jsme nahrávali třeba toho trumpetistu u nás na chalupě (Bára přikyvuje). To mě přijde super. Takže vlastně spolupracujeme.

DVA byli velmi sdílní a ještě by si povídali. Rozhovor byl z mé strany ale bohužel notně uspíšen. Snad ke štěstí stačí aspoň zpráva o odpočinku a plánu nové desky. Doufám, že se s nimi zase brzy setkám a povíme si víc!