Novinky

Zola Jesus a High Places, MeetFactory, 4.12.2011

Velký hlas v malém těle

Pódiem zahaleným do tmy proplouvá téměř miniaturní bosá postava, sotva je možno ji zahlédnout. První tóny však dávají tušit v čem Nika Roza Danilova aka Zola Jesus zdaleka převyšuje všechny ostatní. Dvaadvacetiletá Američanka s ruskými kořeny klame tělem, skrývá v něm totiž neskutečně silný hlas a obrovský potenciál. V lednu letošního roku začala psát své nové album Conatus (Sacred Bones Records), kterým se posunula z ikony undergroundu na výsluní pop music. Už první singl Vessel hudební kritiky přesvědčil o hudebním vývoji od noisové, lo-fi desky The Spoils (2009) směrem k popu, stále však velmi ponurému a inovátorskému. Studentka filosofie vyrůstající na punkových deskách od osmi let navštěvovala pěvecké operní lekce, které formovaly její hlas do tak charakteristické podoby. Na první desce jsou operní vlivy dosti patrné, leč postupem času se Zola snažila svůj hlas orientovat do vlastní přirozenější polohy. V zásadě je Zola perfekcionistka, jež má potřebu kontrolovat každý aspekt své hudby, děsí se každého možného selhání, proto při živých vystoupeních neimprovizuje a poměrně striktně se drží studiové podoby písní.

V úvodu pražského vystoupení působila poměrně chladně, leč v zápětí předvedla svoji energickou stránku a neváhala se vrhnout do publika. Mikrofonním kabelem obmotala přední řady a prodírala se okolím. Nikdo neskrýval překvapení nad jejím vzrůstem a nespoutaností. Na podiu pobíhala ze strany na stranu jako lvice v kleci, křičela, občas mikrofon zcela odložila a nechala se pohltit bubeníkovým umem. Jak sama uvádí v rozhovoru pro Electronic Beats, publikum často nečeká tak energické vystoupení a je zaskočeno. Zaskočeno a neskutečně nadšeno. 

Mnohovrstevnatost v podání High Places

Duo High Places tvoří multiinstrumentalista Rob Barber a vokalitska Mary Pearson, kteří, stejně jako Zola, na třetí desce mírně redefinovali svůj zvuk a přiklonili se o něco blíže k popu. Letošní album Original Colours (Thrill Jockey) balancuje někde mezi klubovou dynamickou linkou a zasněností, jim tolik typickou. Počátek vystoupení působil poměrně monotónně, což bylo zapříčiněno zejména absencí konkrétnější melodie. Publikum se jen pomalu couralo k pódiu, leč při vyšší koncentrovanosti člověk objevil neskutečnou mnohovrstevnatost a nenápadné zvuky, které dotvářely komplexní dojem absolutního blaha. Do toho Mary zpívala jemné, nenásilné vokály, Rob hrál na kytaru, miliony hračiček a přední řady byly v extázi. Z rytmického pohupování skladeb Year off či Altos Lugares vytrhl singl Sonora, jenž znamenal absolutní vrchol vystoupení. High Places se taktéž věnují i vizuální stránce vystoupení a sami vytváří abstraktní projekce. Možností, jak sledovat aktuální dění okolo dua, je navštívit jejich blog.

Foto: Kryštofotí