Novinky

re:wizje sztuki 5, Palác kultury i nauki, Varšava (Polsko), 3.12.2011

Zpřístupnění x pater Paláce Kultury i Nauki v centru třímiliónové Varšavy se podobá zpřístupnění Capitolu. Na tento "palác" bylo použito 40 miliónů cihel, skládá se v podstatě z několika křídel, několika věží a jednoho masivního mrakodrapu výšky 234, 5 m a má celkový objem 80 tisíc m3. Poláci, pro socialistickou propagandu a násilí s budovou spojené, PKIN většinou nenávidí, stanovuje ale nejdůležitější bod ve všech směrech: kromě kongresových a komerčních užití se v něm místí i 6 divadel, kluby, redakce, rádio, mnoho muzeí… A právě nádherné umělecké sály, reprezentativní haly i tajné koridory PKIN, které jsou jindy přísně neprůchozí, se otevřely, osvětlily a ozvučily.

Reprezentativní a nejhonosnější prostory vládců posloužili jako kulisa živému, aktuálnímu umění. Dokonalá vize, dokonalé spojení. Zpráva byla jasná: moderní umění se nemusí (!) krčit v alternativních špeluňkách – posviťme na něj a přiláká tisíce lidí z celého světa. Ukažme celek. Nenechejme strádat videa, performance nebo zvukové nápady samotou, ale připravme pro ně důstojné podmínky a podívejme se, jestli to lidi opravdu zajímá. Bravo! Nemluvě o fikaném podtitulu happeningu – ta špetka kontroverze přilákala na plac bezpočet uměleckých ateistů a škodolibých. Alespoň jak se zdálo z obrovské sběrné "stěny názorů" ve vstupní hale.

Ptali se: k čemu je umění? A k čemu herec? A co se stane, když herečka nepřijde do práce? Když nebude mít na benzín nebo chůvu a zůstane doma? – odpovídala instalace Marii Seweryn v režii Anny Smolar.

Jak zcela pochopit taneční představení a jeho realitu ve spojení se mnou? – odpovídal 3D-ance Barbary Bujakowské.

Může nás ještě něco zaskočit? A když už, proč to překvapuje tak a ne jinak? - odpovídal rapper Stalley (USA) na after party v klubu Café kulturalne.

Je opravdu vhodné nacvičit fyzické představení ve třech dnech a navíc v spartakiádních barevných teplákovkách?! Małgorzata Haduch a její crew patří k nové vlně performerů, kteří míří k zásadám site-specific. Na jednu stranu stále pracují s možnostmi svého těla (a také je prezentují), na druhou stranu je významná jeho nicotnost a nenápadnost. Skupina procházela celým palácem a instalovala se do zákoutí, ohybů či meziprostor PKIN. Někdy se jen lehce umístili, jindy to vyžadovalo fyzickou výdrž. Část návštěvníků to považovala za prázdný žert, ale myšlenka dekorace sebou samým pro nový druh zásahu do vlastního životního prostředí není marná.

Jaké emoce lze napnout díky tanci? Jak co nejlépe vypovídat o těle tělem? Jak akceptovat a podtrhnout svým tělem (a opravdu jen svým tělem) to podstatné? Katarzyna Kordziańska a její taneční škola Oh lala zinscenovala taneční představení, které kloubí akrobacii, tanec u tyče (jako reálnou disciplínu) a moderní tanec. Tu drama, tu burleska. Vše je možné.

Přežije instituce barda? Přežije karaoke? Chtějí dnes lidé pořád zpívat s hlasatelem s kytarou? Bere je rock´n´roll, i když vypadá jako lekce v burcování?  Budyń (v překladu z polštiny Puding), jinak kytarista kapely Pogodno, dokázal v sólovém, polokabaretním výstupu, že… ano! Tedy znovu: vše je možné.

Samozřejmě hudby bylo tolik, že si zaslouží samostatný report. Tento shrnul úspěšnost a neuvěřitelnost akce. Přivést tolik sebekritiky, reflexe a motivace, nebát se střílet do vlastních řad a perfekcionisticky vybírat – to jsou náročné úkoly pro uvědomělé. Tým re:wizje takové lidi má. Ukázali své silné stránky nejen ve věci programové dramaturgie, ale především v sociálním pochopení. Jejich reflexi a revizi nechyběl důraz na rozšiřující se záběr témat. Pasivně i aktivně se probírala spousta ožehavých motivů: neurózy, konkurence, satanismus, erotika, média… V souladu s programem pořádající instituce. Fundace IMPACT totiž touží po silném vlivu umění. Přemýšlí o něm v širších kontextech. Jaký je či může být vliv umění v životě jedince, v životě skupin či v životě města? V Radě, jakési porotě vybírající interprety a umělce pro pátý ročník re:wizje zasedli především lidé, kteří umění produkují a šíří – publicisté, novináři, kurátoři, režiséři, herci… Na společném výsledku se ale podíleli stejně tak dramaturgové, jako umělci či návštěvníci.

A jaký vliv měla re:wizje? Lidé odcházeli potěšení, nadšení, dojatí, poučení a uchváceni. Přišlo tisíce návštěvníků všech generací i vyznání. Malý, velký, tlustý, tenký… Někteří vypadali, že si spletli dveře: žena s vizáží prostitutky, dvěma malými kloučky a žvárem za uchem dokonce budila pozornost ochranky, ale pak si na půl hodiny, tj. na déle než kdokoli jiný, čapla před video-instalaci a meditovala. Lze z toho všeho vyvozovat závěry? Minimálně odpověď na titulní otázku už určitě znáte.