Novinky

Monika Načeva: Jediné měřítko je síla, jasnost a opravdovost

Máš za sebou už šesté sólové album a jestli se nepletu, tak zhruba 18 let hudební dráhy,  kdy se vlastně poprvé zrodila myšlenka, že se z herečky divadla Sklep staneš avantgardní zpěvačkou s ambicemi interpretovat texty Jáchyma Topola a jiných básníků?

Bylo to přirozené. V 16-ti letech jsem začala hrát divadlo, v 18-ti jsem zkoušela studovat herectví, to mně nevyšlo, ale začala jsem rovnou hrát v zajímavých autorských divadlech (Divadlo na okraji, Ha-divadlo a Sklep). Ve všech těchto divadlech se zpívalo. Po revoluci jsem hrála už jenom ve Sklepě, který se hodně rozjel. Byla to velká komunita, s kterou jsem potkala spoustu zajímavých lidí a pražských zákoutí. Začala jsem v představeních víc zpívat, až jsem byla oslovena skupinou Něžná žláza, kde jsme začali s cover-songama od Patti Smith, Doors, Public Image ltd. Postupně jsme přešli k vlastní tvorbě, ale jelikož mě nestačili me nápady na texty, hledala jsem básně, až jsem našla Jáchyma Topola, konkrétně báseň Udržuj svou ledničku plnou v samizdatové sbírce, a oslovila ho. Začali jsme spolu tvořit a já od té chvíle věděla, že budu dělat muziku vážně a opravdu.

Jak jsi se vlastně dostala do Prahy, když jsi se vlastně narodila v Bulharsku? Bylo to těžký se tady uplatnit?

Nenarodila jsem se v Bulharsku, můj otec byl Bulhar. Přišla jsem do Prahy v 18-ti z malého městečka Chocně. Ze začátku mě bylo trochu smutno, ale měla jsem velké štěstí na lidi. A také  byla super doba, schylovalo se k revoluci a po ní, to byla jízda...

Skutečně písničkovým albem byl snad jen debut Možnosti tu jsou produkované Michalem Pavlíčkem, pak jsi se vrhla do víru elektronických experimentů s občasnými vlivy word music, kde jsi se vždy snažila reflektovat soudobé hudební trendy. Které album považuješ za své přelomové, pokud je nějaké takové?

Pro mě jsou všechno skladby, co dělám. Je mi to jedno, jestli s jedním hudebním nástrojem, klasickou kapelou nebo s elektronikou. Nikdy jsem nepřemýšlela o trendech nebo stylech, je mi to jedno. Řídím se jenom podle citu a intuice, nechávám se vést inspirací, ta je pro mě důležitá. Musím to nové vždy slyšet v hlavě. Začíná to slovama, podle toho si potom vybírám spolupracovníky, kteří mě hudebně zapadají do projektu. Stále také poslouchám spoustu muziky, můj muž je v ní velký hledač, tak slyším pořád něco zajímavého, máme pro to stejné cítění. Všechna alba mě na sebe navazují, jsou mým deníkem. A z každého mám vybrané ty nejsilnější písně, které jsou pro mě nadčasové, dají se naživo hrát s jakýmkoli nástrojem. Proto také vystupuji kromě mé nejnovější práce s mixem skladeb ze všech alb.

Na svých albech jsi spolupracovala téměř pokaždé s jinými producenty. Máš strach z opakování nebo tě láká neustálé objevování nových možností, které tu jsou? Můžeš jednotlivé přístupy porovnat? S kým se ti pracovalo nejlépe?

Jak už jsem řekla, vybírám si muzikanty podle nálady, jakou mají připravená slova. Musím z jejich práce cítit sílu a profesionalitu v ovládání svého nástroje. Některé jsem oslovila jen jednou, někteří zůstávají a spolupracuji s nimi dál, mám si pořád s nimi co říct. A s některými třeba vystupuji live se skladbami, které jsou pro mě stále aktuální a fungují, neděláme nové věci. Všechny skladby stojí vedle sebe, je jedno, jestli jsou nejnovější nebo nejstarší. Hlavně musí fungovat, to je mé jediné měřítko.

Poslední album The Sick Rose, je ovlivněno českou i světovou dekadencí. Jaké tady byly vedle Williama Blake tvé další impulsy. A co třeba takový Gustav Meyrink?

The sick Rose vychází z nálady, jakou jsem měla při hudebním doprovázení výstavy V barvách chorobných - idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914. Mezi těmito silnými obrazy jsem cítila velkou inspiraci pro mou další hudební práci. Byla to pro mě opravdu síla, tak jsem se dostala do té doby, ke slovům, k hledání v temnu a hloubce přírody. Není to jenom o dekadenci, zapadl mi do tématu Blake i Kafka, melancholie.
Na výstavě byly vystaveny i litografie Hugo Steiner - Praga ke knize Golem. Bylo to tak tajemný... Doporučuji knihu k této výstavě se stejnojmenným názvem, vydané nakladatelstvím Arbor Vitae.

Součástí konceptu je i fenomén lesa a přírody vůbec. Vnímáš nějak zásadně rozpor mezi přírodou a technologickou civilizací, nebo to bereš jako komplementární veličiny - Alfu a Omegu lidské přirozenosti, když jich vlastně sama hojně využíváš?

Vnímám rozpor mezi přírodou a civilizací, ale ne technologií! Je to věc každého zvlášť, aby si uvědomil souvislosti celku.

Ke své live performanci k poslednímu albu využíváš v druhém plánu i 3D vizualizace, které doplňují krajiny starých mistrů romantismu jako Caspar David Friedrich. Kdo s tebou vlastně spolupracuje na těchto vizuálech, bez kterých mi přijde, že celkový dojem z show by bylo poloviční.

Jsem moc šťastná, že jsme se sešli s Vj-kou Texou. Je to moc zajímavá umělkyně, která ví, co chce. Setkání a porozumnění bylo hodně rychlé a velmi přirozeně se prolnula hudba s obrazem. Texu silně inspirovala hudba TSR a já ji naprosto důvěřovala. Sama jsem byla překvapená, že to tak dobře vyšlo. Celé show bylo nasvícené jenom přes projekci a myslím, že se tím umocnila síla slova.

The Sick Rose je v podstatě představováno jako tvé společné album s anglickým producentem Timem Wrigthem. Můžeš nám říct, jak jste se dali vlastně do kupy. Kdo to všechno inicioval?

Tima Wrighta už sleduji a vnímám dlouhou dobu. Nejvíce jeho projekt Germ. Velice si ho vážím a jsem šťastná, že s ním mohu tvořit. Naprosto se cítíme a doplňujeme. Hudebně vychází z elektronické scény z anglického Birminghamu, což jsem od začátku, kdy jsem do toho vplula, měla moc ráda. Hloubka, temnota, opravdovost, minimalistická vypracovanost, hardcore atd. Od tamtud pochází také můj muž, který byl také součást scény, i když ne jako muzikant. Tim je vystudovaný matematik a fyzik a studuje už delší dobu zvuk. Zkoumá hudební softwery přes matematiku, studuje nejnovější technologie. Chtěla jsem s ním spolupracovat už delší dobu, ale troufla jsem si ho oslovit až s nabídkou doprovodného programu k mezinárodní výstavě v Rudolfinu Dekadence now! Nakonec jsem našla prostředky k natočení celého alba.

Podle záhadné či pra-podivné nálady téměř všech tvých alb předpokládám, že se zajisté zaobíráš mystikou či spirituálními energiemi v těchto i jiných světech. Nechceš vyjevit některé tvé zážitky či zkušenosti s neznámem, nebo je to vše spíš jen na hypotetické rovině. Z jistého úhlu pohledu by se totiž dalo říci, že jsi jakýmsi médiem skladeb jiných autorů, cítíš se tak někdy?

Ano, jsem médium, které si ale přesně hledá, to co chce říct. O mé osobní inspiraci se nedá mluvit, ta je prožitá a nepopsatelná a jenom moje. V inspiraci nesmí být limit! Ve vztahu s ostatníma lidma je důležitý až výsledek, který začne žít svým životem. Může oslovit podobně smýšlející lidi. To je moje práce. "Boj se nic," říkal děda.

Můžeš mi prozradit nějaké zásadní zdroje inspirace, které změnily či ovlivnily tvoje (nejen) hudební uvažování a nastavily tak tvou uměleckou či intelektuální orientaci?

Je jich spousta, ale když chceš něco konretního slyšet, tak např. práce s mojí pamětí, psychadelické zážitky, osobní studium C.G.Junga a Jiddu Krišnamurtího, vnímání silného opravdového umění, přírody a lasky.

Co je pro tebe nejzásadnější složkou tvoji tvorby. Text, hudba nebo vizuální stránka věci? Co je tím spouštěcím impulzem pro to, udělat písničku?

První jsou slova, která už mají v sobě hudbu...

A jak vlastně žiješ „v civilu“, když nehraješ či nespíváš na pódiu? Máš něco, co by nahradilo umělecké ambice?

Mám rodinu s dvěmi dětmi, hodně se od nich učím

Tvá alba vždy nějakým způsoben zasáhla naši alternativně-hudební veřejnost, protože byli v lecčem inovativní. Chceš tenhle trend udržet i nadále, nebo myslíš, že přichází doba, kdy si řekneš, že už není, co objevovat a vrátíš se zpět ke “klasice“. Jako např. tvoje spolupráce s písničkářem Justinem Lavashem?

Neplánuji moc dopředu. Všechno uvidím, nebudu nic zavírat. Vystupuji mimo jiné s Jusinem Lavashem stejně jako s Michalem Pavlíčkem live s výběrem nejsilnějších písní z mých alb. Jsou každý úplně jiný ve stylu hraní na kytaru, ale oba velice citliví ke zpěvu a slovu. Jsou oba výborní skladatelé. S Michalem spolupracuji celou dobu, co jsem v muzice, víme o sobě a nespěcháme. Hrát s Justinem, který vychází z blues, je pro mě něco nového. Jeho hra je jak tekoucí divoká řeka, do které nasednu s loďkou-slovy a nechám se vést proudem, je to dobrodružství. Chystáme spolu v nejbližší době udělat nové věci v duchu, v kterém jsme se našli.

Sleduješ konzistentně nejnovější hudební výboje, nebo se řídíš víc intuicí? Osobně mám dojem, že v hudbě se spíš víc recykluje, ale chybí v ní větší autenticita výpovědi na úkor hrabání se ve formalismu minulosti. Opravdu koncept, který osloví má málokdo.

Jak už jsem řekla, nezajímají mě styly, muzikou žiji a pořád objevuji něco nového a mavého.  Je jedno, vlastně, z jaké to je doby. To mám i se slovy, jediné měřítko je síla, jasnost a opravdovost, řídím se intuicí. "Poznáš, jen na co máš," napsal jednou J.Topol.
Budu ráda, až třeba po mé smrti někdo z té mé tvorby vytvoří koncept! Není to moje práce, já jsem přece medium...

MySpace

Oficiální webové stránky