Novinky

Stephen Malkmus & The Jicks - Mirror Traffic

Když zavoláme do lesaStephen Malkmus ozvěnou se nám vrátí Pavement. Základní kámen stylu lo-fi rocku uložil do kalifornské půdy spolu se Scottem Kannbergem na přelomu osmdesátých a devadesátých let a vzpomínat se na něj bude ještě hodně dlouho. Neměli bychom ale zapomínat i na další kapely, v jejichž sestavách se Malkmus objevil. Počínaje alt-countryovými Silver Jews, kde však první housle hrál David Berman a Malkmus byl spíše slušným přihrávačem, jepičí The Crust Brothers nebo spolupráci s Kim Gordon a Thurstonem Moorem na projektu Kim's Bedroom.

Většina post-pavementovských alb vyšla pod hlavičkou Stephen Malkmus & The Jicks (s výjimkou debutu, kde si Matador prosadili jen Malkmusovo jméno), ale při jejich poslechu je patrné, kdo zde, ale i v minulosti u Pavement, třímal otěže. Přestože instrumentální přínos současných muzikantských partnerů z potlandské indie scény (Joanna Bolme – bass, Mike Clark – gt, Jake Morris – dr) rozhodně nelze považovat za symbolický.

U Malkmusových desek si zkrátka na Pavement nelze nevzpomenout. Stále je přítomna ta vzrušující nedokonalost, občas to povědomě zaskřípe a duch devadesátek se vrací jako bumerang. Stephen Malkmus už ale dávno není žádný tápající mladíček, umělecky dospěl, a jeho nahrávky jsou zvukově i formálně mnohem dotaženější než tomu bylo v devadesátých letech. Na sólových počinech se představuje jako velmi zdatný skladatel (novinka je po skladatelské stránce kompletně v jeho režii). Malkmusův rukopis je jednoduše nepřeslechnutelný. Stejně jako jeho vokál a v neposlední řadě i kytarový styl. To všechno může být ve výsledku zároveň klad, ale i zápor.

Na Mirror Traffic si Malkmus razí zlatou střední cestu. Nahrávka disponuje řadou velmi dobrých momentů, stejně jako těch, které jen využívají mnohokrát odzkoušeného modelu, nebo působí jen jako vycpávka. Těžko ale očekávat od Malkmuse nějaké zásadní transformace a to i přesto, že po produkční stránce měl album na starost stylový chameleón a jedna z nejpozoruhodnějších postav hudební scény posledních dvaceti let Beck. Mirror Traffic není vůbec špatnou deskou, ale působivosti svých předchůdců nedosahuje. Osobně mnohem raději sáhnu po písničkovém eponymním debutu z roku 2001, nebo po Face the Truth (2005), které ukázalo, že když se Malkmusovi zachce dokáže vyprodukovat žánrově i zvukově experimentující nahrávku, která má ovšem hlavu i patu.

Mirror Traffic je ale spíš než pokusem navázat na Face the Truth přirozeným pokračovatelem předchozího Real Emotional Trash (2008). Na novince narazíte na indie hity jako Tiger, které připomenou chytlavost debutu, překvapivě umírněné skladby bez hlukových nánosů (že by Beckův folkový vliv?) nebo písně, kde psychedelické kytary spíše než indie scénu devadesátých let evokují Jefferson Airplaine a Jimiho Hendrixe na společném LSD tripu. U jiných person byste to mohli považovat za projev hudebního onanismu, ale u Stephena Malkmuse to – vlastně ani nevím proč - funguje.

Stephen Malkmus & The Jicks - Mirror Traffic
15 skladeb / 50:35
vydavatel: Matador records
70%