Novinky

Belleruche: Každý koncert vás překvapí!

Je tohle vaše první návštěva v Brně?
Ano, jsme tu poprvé.

Stihli jste si prohlédnout město?
Ano, přijeli jsme mezi třetí, čtvrtou odpoledne a šli jsme se projít po centru, podívat se na to hlavní náměstí... Potom jsme měli zkoušku.

Máte před koncerty nějaký rituál? Něco, bez čeho se neobejde žádné vystoupení?
Kluci obvykle vypijou hodně piva. Já jsem dřív před koncerty vypila hodně whisky, ale teď už to nedělám. Jednoduše proto, že není zrovna dobré vystupovat, když jsi namol. Nebo spíš vůbec, když jsi opilá. Ale žádný speciální rituál asi nemáme. Před každým koncertem akorát potřebuju deset minut, abych si zahřála hlas. A samozřejmě se připravuju, abych dobře vypadala – účes, make-up a šaty. To se asi dá považovat za součást rituálu. Poslouchám taky často soul. Hlavně mám ráda jednu dámu, jmenuje se Ruth Brown a její hudba je prostě úžasná. Moje nejoblíbenější skladba od ní je I Don´t Know, ta mě vždy dokáže dostat do nálady na hraní, na zpívání.

Takže tuhle písničku si zpíváš, když si před koncertem zahříváš hlas?
Ne, to ne, nikdy jsem ji nezpívala. Jen ji mám opravdu moc ráda. Není moc známá, ale... jsou písničky, se kterými se cítíš nějak spojená, které k tobě promlouvají... v určitém období tvého života. Jsou to třeba ty, na které narazíš v nějakém zvláštním okamžiku a díky tomu jsi s tou písní pak jaksi svázaná. Tyhle chvíle mám hrozně ráda. Ale to mám ráda i spoustu jiných chvil... Třeba tu svou klidnou chvíli s líčením před koncertem. (směje se)

Jak dlouho se líčení obvykle věnuješ?
Většinou hodinu, někdy to musím stihnout za půl. Nedávno jsme byli ve Francii a bylo šílené vedro. Hráli jsme na festivalu Lives au Pont, byl tam taky Aloe Blacc a Raphael Saadiq, což bylo dost cool, ale zároveň bylo to horko. A všude hrozně moc prachu. Naštěstí tam byla řeka, ve které se dalo koupat, a tak jsem si šla zaplavat s kapelou Aloe Blacca a úplně jsme ztratili pojem o čase. Najednou přiběhli Tim a Ricky a prý „Katrin, za čtvrt hodiny máme být na place!“ a já byla celá mokrá a v plavkách, ale stihnout se to muselo. Takže, jo, mnohem radši mám na přípravu klid a dostatek času, ale jsou případy, kdy mi musí stačit patnáct minut.

Býváš před koncerty ještě nervózní, nebo už sis zvykla?
Myslím... Jak to říct... Pořád mám hodně věcí na přemýšlení. Protože vlastně vedeme určitým způsobem podnik na vlastní pěst. Jsme svými pány. A tak musím myslet na tolik věcí, že dokud nepřijde na mých deset minut před vystoupením, ani to nestihnu, začít být nervózní.

Jaké to je stát na pódiu před novým publikem, v novém městě?
No, můžeš jen doufat, že se těm lidem líbí, co děláš. Stejně tak jako tak můžeš dělat jen to, co umíš. Maximálně, když dají fanoušci  najevo nadšení z některé konkrétní písničky, můžeš pak zahrát další podobné té první. Ale především je to tak, že s tebou lidi buď jdou, nebo ne. To je celé. To moc neovlivníš.

Koukáš se na lidi v publiku? Sleduješ konkrétní tváře?
To jo, to dělám. A občas toho pak i lituju. Někdy se třeba na někoho podívám a zjistím, že mi zírá na boty a tváří se, jako by chtěl říct „Proboha, co to má na sobě..?“ (směje se) Ale stejně se na lidi často koukám. Vystupování je o komunikaci. Často bývám i na druhé straně a kontakt s lidmi v publiku je podle mě důležitou součástí koncertu. A hlavně to mám ráda – mluvit s lidmi a sledovat jejich reakce.

Co děláš radši – koncertuješ, nebo nahráváš novou hudbu?
Já miluju obojí, respektive všechno, všechny součásti toho procesu. Zrovna teď pracujeme na novém albu a v listopadu by snad mělo být hotové, vyjít má na jaře. A živá vystoupení? Každé je překvapivé, každé je jiné. To propojení s publikem, hudba, kterou hrajeme, historky, které povídáme, vtípky, které se stanou... A tak mám ze srdce ráda obojí. Nemůžeš mít jedno bez druhého.

Co vaše vztahy s Timem a Rickym? Trávíte spolu teď hodně času, co?
Velkou, velkou spoustu času. Cestujeme teď po Evropě. A kam můžeme, tam jedeme vlakem. Je to pořád krásný způsob cestování. Ve vlaku máš hodně času na sledování krajiny, na čtení a na povídání. Taky jsem vyráběla film! Nebo spíš sestříhávala ze spousty záběrů minutové video. Ale zabralo to věčnost. Zrovna jsem ho nahrála na Facebook, pak se na něj podívej! Vlaky jsou skvělé, protože se v nich dá dělat snad všechno. Minulý týden jsme například měli kupé jen pro sebe a ve vlaku skoro nikdo nebyl, a tak jsme jamovali.

A jaké máte plány po dnešním koncertu?
Nevím, jak kluci, ale já zamířím rovnou do postele. Je to naše páté vystoupení v řadě a už jsem z toho cestování docela unavená. Musím se pořádně vyspat.

Adéla Procházková

Foto Luboš Mrkvica