Novinky

HTRK, MeetFactory, 3.11.2011

Není to od věci mluvit o nové temné vlně, která se na nás valí z Austrálie – země, kterou jsme si mysleli, že známe a která překvapivě ukazuje svá esa v rukávu. Nebudu asi sama, která za australskou kulturu tak nejvíce považovala opálené a optimistické surfaře, popíjející pivo při západu slunce na pláži. Jenže pak se objevila hubená a stínová postava Nicka Cavea, za kterou kráčel Rowland S.Howard, později se rozeřvaly kytary The Devastations nebo The Drones a přes celý obrázek sluncem zalitého kontinentu se zatáhla mračna štiplavého kouře. V tom kouři se pak zjevili HTRK (čti Hate Rock). Duchovní svěřenci výše zmíněného Rowlanda S. Howarda (podíleli se např. na jeho posledním albu Pop Crimes), který v nich našel svou srdeční skupinu.

HTRK ještě donedávna byli tři. Tak aspoň začínají všechny články a rozhovory, které o nich za poslední rok vyšly. Smrt Seana Stewarta je logickým milníkem vývoje kapely, kdy se vynořila ta nejprotivnější otázka – co bude dál. Jonnine Standish a Nigel Yang přišli nejen o přítele a partnera, ale především o výborného basáka, který udával rytmus všem skladbám, jak na albu Marry Me Tonight (2009), tak na tehdy vznikajícím albu Work (work, work). Jeho rytmus byl pro HTRK stejně charakterizující jako temně melancholický vokál Jonnine Standish. Že se nakonec rozhodli pokračovat, za to můžeme vzývat všechny bohy buše. Jejich vystoupení v MeetFactory bylo totiž zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Další zářez do zjizveného srdce.

Jelikož si MeetFactory díky své lokaci může dovolit nekončit v šibeničních deset večer, byla hala v devět skoro prázdná. Jen pár divných postav v černých kabátech, ležérně se opírající o sloupy a nic víc. I když jsou HTRK poměrně známá kapela (minulý rok jeli jako předskokani na turné Yeah Yeah YeahsThe Horrors nebo Fuck Buttons), nelze předpokládat, že budou vyprodávat kluby. Jednak jste v Praze, kde i světové hvězdy mají poloprázdné sály, a jednak hudba HTRKopravdu není pro někoho. Obzvláště v období pošmourného podzimního počasí, kdy se zuby nehty držíte optimistické nálady. Pro mnohé by HTRK znamenali poslední hřebíček do rakve, existují ale věrní, kteří nakonec víceméně MeetFactoryzaplnili (i když Bohemian Like You by asi uvítali více návštěvníků).

Po brněnské kapele Glad to Get Away, která poměrně slušně diváky připravila na to, co se bude dít dál, zahalil jeviště dým, za kterým probleskovala červenozlatá písmena HTRK. Hned po prvních tónech bylo jasné, že obavy z toho, jak bude koncert vypadat bez Seana Stewarta, byly plané. Samozřejmě, že by bylo krásné, kdyby na podium stál společně s nimi, ale co se týká atmosféry, tak jste pomalu nemohli najít rozdíl mezi poslechem alba a koncertem. Basa byla nahrazena sice synťáky, ale hlas Jonnine Standish zůstal. Pohled na její tvář vám navíc otevřel nový prostor vnímání. Nevím, jestli zrovna vy máte obličej, že i v nejšťastnějším momentě se vás ostatní ptají, proč máte tak špatnou náladu, ale já mezi takové lidi rozhodně patřím. Jonnine Standish je alespoň co se týká vystupování v mém těsném závěsu. Těžko se usmívat, když hrajete takovou hudbu jako HTRK, pravda. S pohledem upřeným do dálky, soustředěným obličejem orámovaným havraními vlasy, by se někomu mohla zdát jako ledová královna. Jen nepatrné záchvěvy jejího na první pohled ztuhlého těla, ukazovaly, že v ní koluje divoká krev.

Album Work (work, work) je jednolitým výdechem emocí. Liší se tak od předchozí desky Marry Me Tonight, kde přece jen máte šanci si zapamatovat jednotlivé písně typu Rent Boy nebo Ha. Stejně tak koncert, kde zazněly písně z poslední desky, jste mohli vnímat jako jednu velkou melodii, která se sice časem lehounce zrychlovala, ale v zásadě to byl zvuk jednoho velkého neměnného organizmu. Jen občas se zavlní nad nějakým dalším otřesem duše a srdce.

Ačkoliv koncert trval necelou hodinu, nelitovali jste, že není přídavek. Některá vystoupení jsou, ačkoliv srdce fanouškovo trpí, lepší bez nějakých ocásků. HTRKnejsou kapela, kde se z publika vykřikují názvy oblíbených songů, které chcete slyšet. Rituál, který začne, proběhne a skončí. Na krátkou chvíli se ocitnete v přechodném stavu, abyste se vynořili a mohli se nadechnout. Nevím, jaké by bylo vidět HTRK ve staré sestavě. To už se bohužel nikdy nedozvíme. Duo HTRK se ale se smrtí svého partnera vyrovnalo nad očekávání dobře a dalo své muzice další rozměr bolesti.

Foto Kryštofotí