Novinky

Anyway - Anyway

Mělnicko-pražští Anyway si už hezkou řádku let jedou „to svý“. Pamatuji si je z jednoho koncertu někdy z druhé poloviny devadesátých let a mlhavě si vybavuji, že tehdy sdíleli jedno pódium s Ravelin 7. Co mi ale naskočí okamžitě, je dojem z kapely, která v sobě nesla potenciál. A taky ta foukačka, která mi k punkový kapele nějak neseděla, ale později mi začala dávat smysl. To když Anyway začali koketovat s garážovým rockem, nebo chcete-li punk´n´rolem, na plný úvazek. Už na dlouhohrajícím debutu Golf Club měli Anyway o svém žánrovém zacílení jasno a posluchači podvědomě vytušili, že tady nepůjde o promiskuitní povrchní surfaře.

Golf Club vyšel v roce 2002 na Day After a od té doby se toho událo moc. Kapela vydala další dvě desky, zahrála si v zahraničí i v tuzemsku se skvělými kapelami (Mudhoney, NoMeansNo, The World/Inferno Friendship Society, Victims Family, Burning Airlines, atd.), osamostatnila se, vyzrála. Letošní novinka je druhým albem na značce Election Records, kterou založil Amák (ex-Sunshine, ex-Blank, Night) spolu se zpěvákem Anyway Jiřím Nedvídkem.

 

 

Co je ale důležité, Anyway se nestali prodejnou děvkou, ignorovali přicházející a odcházející módní vlny a zůstali věrni tomu, co nastínili už na debutu. To ovšem neznamená, že byste Anyway měli s první nahrávkou přečtený rychle jako deváťák slabikář a že vás všechny následující desky budou nudit. Troufám si tvrdit, že mezi debutem a novinkou je značný rozdíl, nebo lépe řečeno posun. Golf Club byl – jak se u debutu (i když v případě Anyway poněkud opožděném) garážové kapely dá očekávat – rokenrol utržený z řetězu, syrový, energický a neučesaný. Když si poslechnete novinku, energie a syrovost je stále přítomna, jen je slyšet síla zkušeností, schopnost pohrát si s detailem, vypíchnout ho do popředí, zajistit si adekvátní zvuk. A právě to vyzdvihuje Anyway nad masu ze stejných zdrojů čerpajících, leč průměrně znějících kapel.

Nezapomeňme na jemné koření odjinud, které dodává nahrávce na barvitosti, ale zároveň nepřebíjí základní chuť. Vlivy psychobilly, stoner rocku, k slyšení je i náznak two-tone rytmů (Vision). Použití kláves v Call The Ambulance připomene Sunshine z období, kdy vyšla přelomová deska Velvet Suicide a snad nejsem úplně vedle, když žiju v domnění, že vedle angličtiny je k slyšení i útržek španělštiny (Vision). A když už jsme se dostali ke zpěvu a ohlédneme-li od faktu, že každý člen Anyway ze sebe dává maximum, nutno vyzdvihnout právě vokály a sbory v chytlavých refrénech, které rozhodně nejsou – jak tomu bývá často u tuzemských kapel vyšlých z punkového podhoubí – nutným přívažkem.

Z aktuální nahrávky nezůstává dojem, že by snad Anyway „trváním na svém jistém“ stagnovali. Eponymní deska vtěsnaná do adekvátní půlhodinky se jeví jako jedno z nepřesvědčivějších alb tuzemské provenience tohoto roku, navíc s reálnou ambicí opět oslovit posluchače i za hranicemi Čechistánu.

Anyway - Anyway
12 skladeb / 30 minut
Vydavatel: Election Records
80 %