Novinky

Florence + the Machine - Ceremonials

Florence + the Machine před třemi lety ohromili debutovým albem Lungs, za nějž získali nespočet nominací v různých hudebních anketách, některé proměnili ve vítězství. Teď se vracejí s druhým albem, pojmenovaným Ceremonials, které je v mnohém jiné než první deska, o něco dospělejší, míň rozjásané, víc zamyšlené, rozhodně ne horší. U spisovatelů se říká, že druhá kniha není nikdy tak úspěšná jako první, kdovíjak to bude s Florence, Ceremonials k mainstreamu rozhodně nepatří.

Zní mi poměrně hloupě, když někdo tvrdí, že jeho životem je hudba. U Florence Welch ale tahle věta získává úplně jiný rozměr. Zpěvačka své skladby doopravdy prožívá, předává je publiku procítěně, dělá z každé z nich samostatné umělecké dílo, kde její hlas dokreslují sbory na pozadí. Mohou to být nebeské hymny i skromné romance. Hudba kapely je stejně tajemná jako vstávání nad ránem a stejně rázná jako černá káva hned potom. Mystická atmosféra alba je přítomna v každé písni, někde zní kostelní chorály, jinde se Florence klepe před ďábly a démony. Deska jako by skrývala něco dokonale mýtického. Evokuje představy o keltských rituálech, navíc vychází na nejmagičtější den v roce. Ať už je Halloween zprofanovaný lacinými americkými horory jakkoli, je to stále ten pohanský svátek, kdy se mrtví potkávají se živými. I tak se ve své hudbě obrací Florence Welch ke křesťanství, ale chápe ho po svém, například ve skladbě Never Let Me Go nebo Seven Devils. Píseň Heartlines zase jako by Florence + the Machine natočili někde v džungli a Breaking Down připomíná pop osmdesátých let. Kompilací písní se proplétají naléhavé milostné balady. Florence + the Machine jsou zuřiví a přitom pokorní. Tak banální píseň jako byla Kiss With a Fist na albu Lungs, se posluchači na Ceremonials najít nepodaří.

Některé písně jsou temné, napínavé, jsou jako oltářní obrazy proměněné v hudbu. Ve skladbách Florence Welch je naděje, stejně jako resignace, kdy se zpěvačka v písni Leave My Body chystá na dochod ze světa. I obal cedéčka doskresluje pocit, jaký posluchač z alba má. Florence sedí mezi dvěma zrcadly, je jí tak vidět z několika úhlů, má na sobě černé blyštivé šaty a dokonce i zrzavá barva jejích vlasů je jiná než jakou měla na Lungs, víc červená, víc temná.

Deska osciluje někde mezi thrillerovou tmou a září nebeských chorálů. Florence + the Machine dokázali, že mohou najít rovnováhu mezi rozevraností a smířením, natočit desku ještě lepší, než byla jejich skvělá prvotina Lungs.

Florence + the Machine - Ceremonials
12 tracks; 55:58
label: Island Records
90%