Novinky

UpCDownC - Firewolf

Možná je divný právě teďka recenzovat dva roky starou desku Firewolf, ale v listopadu vychází u Field Records její nástupce pojmenovaný  Calaveras, a tak je podle mě fajn si říct, co se za ty dva roky vlastně stalo a jestli dva roky stará deska má dneska vůbec nějakou jinou hodnotu, než jen jako důkaz doby, bod, kde se žánr v roce 2009 nacházel.

Na Firewolf vsadili UpCdownC na flanelky, vzali na sebe tenhle symbol grungeový generace, přeladili kytary a začali pořádně vazbit, rozostřovat  a stavět stěny. Nebyl to ani tak obrat směrem k tehdy oblíbenýmu soundu á la stoner rock, ani k vlně nově příchozích math kapel. Těma flanelkama spíš navázali na něco, co provozovali jejich tatíkové před dvaceti rokama. Vlezli zpátky do garáže a z post-rocku tak sejmuli ten patos, vážnost a přeháněnou intelektuálnost. Prostě mu vrátili klukovskou drzost a radost. Jasně, jde namítnout, že se ta muzika uzavřela, že jde o přehnaný hračičkovství a předhánění se s kámošem kdo má víc efektů a dokáže je co nejbizarnějc zkombinovat. Jo, možná to je pravda, ale zase v tom je takový to spontánní nadšení, hele, dneska jsem si koupil tohle a je to fakt bomba, napíšu pro tenhle zvuk kytary novej song. No a ta radost je podle mě tak silná a lehce vnímatelná, že se prostě přenáší na okolí a tím tu muziku otevírá a zpřístupňuje. Je to tedy jiný přístup než sterilní technické onanie jen abychom využili všechny pražce na krku.

Takže abych to shrnul, Firewolf byl famózní v tom, že přinesl do žánru úplně jiný feeling a zvuk kytar – najednou se post-rock, kterej se stával doménou elitářského publika, vrací do garáže k těm brakovejm postupům a zvukům, byť rozhodně nerezignuje na technicky precizní hru všech muzikantů. Ale není to už ten akademický sound dětí s raybany a taškami přes rameno, spíš pouliční party pro kohokoliv, kdo ocení obrovský přísun energie a radosti, byť možná trochu egoistický, protože je to tak baví a ty to buď pocejtíš a pochopíš, nebo si k tomu holt chvíli budeš hledat cestu.

Dobře, to bylo před dvěma rokama, ale co dneska? Safra, tahle deska vůbec nezestárla a pořád je jedinečná. UpCdownC jsou jedna z mála kapel v post-rockovym rybníce, kterou bezpečně poznáte podle jejich soundu. A nikomu se snad ještě nepovedlo dát víc garážový špíny do žánrovýho alba. Podobně emočně nabitých britských kapel se vyrojilo víc a není náhodou, že song Black Lodge se objevil hned na první kompilaci A Cheery Wave From Stranded Youngsters spolu s Flies Are Spies From Hell, Alright The Captain či Karhide.

 

P.