Novinky

Björk – Biophilia, Reykjavík (IS), 12. 10. 2011

Moderní budova Harpa v centru Reykjavíku, kulturní centrum s několika sály a s několikerým možným využitím, je ideálním prostředím pro ztvárnění vize Björk. Středeční koncert nebyl jediný, který zde tahle isladnská divoženka odehraje. Poměrně překvapivě si však pro sérii svých islandských vystoupení vybrala sál, který pojme jen 700 diváků. Už jeho samotné pojetí pak naznačovalo, že na diváky čeká cesta kamsi mimo jejich chápání - prapodivné masivní kyvadlo, obrazovky po celém obvodu kruhového pódia, které trochu zmátlo příchozí, neboť dilema, kam si vlastně stoupnout, se tím náležitě zvětšilo. (Ve výsledku se však ukázalo, že ať stojíte kdekoliv, dojde na vás tak jako tak. )

„Vítejte v Biophilii“. S osmou večerní sál potemněl a mužský hlas ozývající se z reproduktorů předal během pár minut napjatým divákům poselství Björk, nikoliv odlišné od toho, do kterého vás zasvětí sama Björk na svých stránkách. Biphilie je svět nejmenších organizmů i největších rudých obrů plujících vesmírem. Je to setkání s přírodou, která doráží na naše smysly skrz barvy, tvary, vůně a zvuk, který má k člověku nejblíže. A tak jako využíváme zvuk, hudbu, abychom vyjádřili to, co by jinak zůstalo ukryté v nás, můžeme využít technologie, abychom objevili zázraky přírody, skryté lidskému oku. Biphillia spojuje přírodu, hudbu a technologie. Objevujte. Poslouchejte, učte se a tvořte.

Björk přichází na pódium v doprovodu mladého islandkého dívčího sboru a obrazovky se rozehrají barvami a tvary. Ze stropu sjede Teslův transformátor, jehož simulované blesky a jejichž chrčení slouží jako doprovod úvodní písně Thunderbolt. Každá skladba má svůj koncept doprovázený jednak projekcemi na obrazovkách, jednak ztvárněním jakési choreografie, neustálého pohybu a změny místa sboru a samotné zpěvačky. Měsíc, molekule, mikroorganizmy, virus, tektonické desky, ale i obtížněji uchopitelné motivy jako struktura.

Björk, i přes vysoké podpatky malinká, s obrovskou parukou na hlavě a prapodivnými lesknoucími se šaty, dupala a poskakovala jako čínská panenka namixovaná se skřítkem. Jen těžko lze nepropadnout jejímu hlasu, tím spíše naživo. Její spojení s vynikajícím sborem Graduale Nobili je ale přeci jen něčím trochu zarážející. Po zvukové stránce se nedá nic vytknout, právě naopak. Je však zvláštní pozorovat tyto mladé dívky na pódiu, které, co se týče pohybové stránky a prezentace, když znázorňují nacvičenou choreografii (nejde o žádné tancování, spíš rozličné přeskupování se do tvarů), dodávají vystoupení lehký nádech amatérismu. Ošívají se, pokukují po sobě, člověk tak chvílemi zaváhá, zda to není jen nějaká vánoční besídka. A Björk pak mezi nimi působí jako učitelka. To však na jednu stranu podtrhuje koncept celého projektu – učte se - Björk je zde ta, která divákům dává nahlédnout do tajů vesmíru.

Během večera byli diváci provedeni skrze všechny skladby z alba Biophilia, kromě nich však zaznělo i pár starších skladeb jako Hidden Place či Isobel. K závěru koncertu se za zvuku skladby Mutual Core rozhoupalo obrovské kyvadlo a čas se tak pomalu naplnil. Přiznám se, že patřím mezi menšinu, která se během poměrně dlouhého a na sledování ne úplně jednoduchého vystoupení chvílemi nudila. Příliš mnoho vokálů počas jednoho koncertu, příliš mnoho zvláštností, které nutí se zamyslet nad tím, že málokomu by tohle všechno prošlo.

Když se však po obzvláště dlouhém potlesku vrátila Björk na pódium s hrnkem kafe a bosky, aby zazpívala One Day pouze za doprovodu perkusního nástroje Hangu, ukázala dovednosti vynikajícího bubeníka ve skladbě Náttura, ale hlavně, aby předvedla skladbu Declare Independence, podmanila si bez nejmenších výjimek všechny diváky v sále. Při poslední zmiňované písni naběhly členky dívčího sboru již zbavené veškeré nejistoty na pódium a začaly pařit a skákat, z celé duše, přirozeně a dravě a do toho svými úžasnými hlasy doprvázely Björk popěvkem „higher, higher“. V tu chvíli nešlo zůstat nepoznamenán. Björk ví na to. Trochu šíleně, jak je jejím stylem, ale i tak - vítejte v Biophilii.