Novinky

Melvins, Lucerna Music Bar, 13.10.2011

Prohlásit, že jste o Melvins nikdy neslyšeli, se v určitých kruzích rovná společenské sebevraždě. Jako vážně si neslyšela o zakladatelích grunge? Ne? Aha …trapné mlčení. Jen tak pro pořádek se musím obhájit tím, že Melvins se dali dohromady v roce, kdy jsem ještě koukala na svět z plenek, a nějací praotcové seattleského zvuku mi mohli být ukradení. Je pravda, že zaregistrovat jsem je mohla v dlouhém období zamilovanosti do Nirvany, která se k Melvins hlásila jako k velké inspiraci, ale to jsem zas byla oslepena depresemi Kurta Cobaina. A pak zas dlouhé období temna, až do teď, kdy nastal čas experimentů a důvěřování „neznámým“ kapelám. Do Lucerna Music Baru jsem se vypravila nezastrašená děsivou vizáží Buzze Osborne aka King Buzzo a naopak potěšená z informací o dvou bicích na scéně. Že to bude velká show, bylo jasné i takovému neznabohovi jako jsem já.

Jedním z hlavních znaků současné hudební scény v Praze je to, že ať už přijdete na jakýkoli koncert, nikdy tam nenajdete dva podobné lidi. Každý poslední dobou chodí na všechno, nějaké škatulkování do subkultur se už moc nenosí. Sestoupit do Lucerna Music Baru tak pro mě bylo příjemným osvěžením a nepřímou cestou do počátku neznámých 90.let. Trička a mikiny s Nirvanou, střídaly ty s Pearl Jam, mladistvých Cobainů tam bylo nepřeberně, na nohou glády nebo conversky. A navíc, žádné fronty na dámských záchodcích!

Pohled na dvojici bicích, které na jevišti čekaly jako divně jednolité kovové zvíře na své pány, naznačil, že minimálně podívaná to bude zajímavá. Teprve ale, když za ně po deváté hodině usedli Dale Crover a Coady Willis, oba dva ve stejných černých trikotech, a začali do nich mlátit hlava nehlava, bylo jasné, že dolní čelist vám spadne o pěkných pár čísel a už se jen tak na původní místo nevrátí. Pohled na ty dva bohy za bicími, kteří se nezastavili snad ani na minutu a krom toho, že nadzvukovou rychlostí hráli, zvládli ještě i zpívat, se vryl hluboko do mozků všech přítomných – pochybuji, že někdy zmizí. V životě jsem neviděla takový výkon a ani mě nenapadlo, že uvidím. Popravdě řečeno mi pak pohled na Buzze nepřipadal už tolik fascinující, i když jeho postava zahalená v divném plášti a především jeho hříva leváka Boba patrně přiváděla k šílenství všechny ty dlouhovlasý kluky, kterým stačilo jen natáhnout ruku a dotknout se svého idolu. Tuhle bizarní trojici pak doplňoval Jared Warren se zlatým šátkem na hlavě a s tunikou perského šáha. Nemyslím, že je k tomu nutné cokoliv dodávat.

Přiznávám bez mučení, že jednotlivé písně mi splývaly v jednu velkou. Snad s výjimkou The Water Glass z nejnovějšího, rok starého alba The Bride Screamed Murder, bylo představení Melvins spíše jedním velkým křikem a řevem, souhrou dvou kytar a dvou bicí, představením, které nenechávalo klidným nikoho. Hlava se automaticky kývala do rytmu, nohy neposlouchaly a podupávaly si. A přesně ve chvíli, kdy jste měli pocit, že to je na vás třeba trochu moc metalu a punku, tak si Melvins zaexperimentovali a melodii zlomili tak nečekaně, až se vám zatajil dech. V té chvíli člověk pochopil, že to není jen o jednoduchém kašlání na všechno a zvednutém prostředníčku, ale že se jedná o promyšlenou hudbu, která nevzniká jen nahodilým improvizováním. Škoda přeškoda, že pokud jste čerstvým nováčkem, tak nemáte moc šanci porozumět a chytit všechny slova. Troufám si říci, že jsou stejně geniální jako jejich hudba.

Neskutečné vystoupení trvalo přibližně dvě hodiny. Popravdě jsem čekala, že všichni z Melvins jsou zralí na to, aby se jim rovnou zavolala sanitka. Pochopit, jak je někdo možný „takhle“ hrát tak dlouho, když já jsem byla na pokraji zhroucení už po první hodině, je nad mé schopnosti slušně vychovaného děvčete. Na konci se všichni ti mladý a starý kluci, co se jim zase splnil po delší době sen, oblíkli a odešli si pověsit svou revoluci do skříně. Já jsem pak s hukotem a sílícím pískáním v obou uších přemýšlela nad tím, jak je dobře, že tihle chlápci se to po nějaké době hraní nerozhodli zabalit s puškou nad garáží. Hold praotcové jsou jinak kovaní než jejich potomstvo. Soudě podle čtvrtečního koncertu mají sil ještě na rozdávání.