Tak jsem po čase vyrazil do Prahy. Nejel jsem se kochat krásou místních památek, ani obdivovat lepé pražandy, ale jel jsem za muzikou. Za muzikou jak jinak než dobrou. Tento čtvrtek totiž Palác Akropolis hostil dvě kapely. November 2nd a Cirkus Praha. Už při vstupu bylo jasno tentokráte to bude v Akropoli jako v konzervě narvané sardinkami. Bylo zkrátka plno. A bylo na co koukat tu prošel Pavel Anděl, tu zase na schodech telefonuje Anna K, tamhle zase klábosí Zdeněk Suchý...

Jako první naběhl natěšený kvartet Cirkus Praha. Natěšený je slabý slovo, vždyť Cirkus nehrál skoro 4 roky, jelikož leader Bradley Stratton se rozhodl vrátit na rodnou americkou hroudu. Zvláště kytarista Honza Ponocný řádil jak urvaný ze řetězu a bylo jeho štěstí, že Cirkus hrál slabých 45 minut. Jinak by to snad ani nemoh přežít. I publikum se dobře bavilo, melodický pop rock Cirkusu dobře odsejpal, byť si některé kousky byly podobné jako vejce vejci. Ani vliv Pearl Jam za tu dobu nevymizel, snad jen absence největšího hitu Marie trochu zamrzela.

S úderem deváté došlo k hlavnímu hřebu ke křtu debutového alba November 2nd. Za kmotry byly vybráni již zmiňovaný Bradley Stratton, basová legenda Guma Kulhánek, Anna K a šéf domovského labelu Escape Libor Lisý. Křtilo se půlnočním pískem z pouště, jak se na album Midnight Desert sluší a patří.

Samotný koncert November 2nd měl poněkud pomalejší rozjezd. Ze slavnostní chvilky a nejspíš také z narvaného sálu rozechvělá kapela se nervozity zbavovala postupně. Koncert tak dostal pořádný grády až tak od akustické Find It. Novembři, ten večer posíleni o hráče na hammondky Honzu Kořínka, proplouvali svým repertoirem a jen dokazovali žánrovou pestrost své muziky. Publikum sice logicky nejvstřícněji reagovalo na svižnější a rockově ovoněné kousky Get No Slep, Who Do You Think You Are a Cut Up, ale jinak November 2nd klidně plachtili v soulových, bluesových i countryových vodách. Pestrost vskutku nevídaná. Ten večer také nechyběla jedna coververze za hlasového přispění Bradleyho Stratonna kapela zahrála Round Here amerických alternativců Counting Crows.

Kromě Bradleyho a Kořínka se na scéně jako hosté také mihli kytaristé Libor Mikoška z brněnského Narvanu, Mirek Linhart z bluesové Žáhy a rovněž také nezmar Ponocný. Jak už tradice Akropole velí udeří desátá večerní vyčůrat, pomodlit a spát. Přídavky nejsou možné, i když tentokráte obecenstvo ještě mohlo vzít za vděk intimní Cats Wisdom, už jen v podání osiřelé Saši Langošové. A pokud někoho November 2nd do té doby zcela nepřesvědčili, naklonila si je kapela snad čtyřiceti nakrájenými moravskými koláči, zvané frgály, které sami aktéři po skončení rozdali mezi lid. Gesto vpravdě nevídané.

A pak už hurá do zmrzlých pražských ulic. Ovšem ne nadlouho ve Vagonu v té době topila pod kotlem Garáž, s tradičně nachmeleným Tony Ducháčkem. Padla spousta hitů, na závěr snad desetiminutové Muchomůrky bílé a pak už se pilo a hodovalo, pilo a hodovalo až do rána bílého.