Novinky

Metronomy, 27. 9. 2011, HMV Institute, Birmingham/UK

Anglická čtveřice Metronomy se dostala do podvědomí zhruba před dvěma lety, když se do reflektorů hudební scény zrodila deska Nights Out. Singl Heartbreaker se stal zvesela prozpěvovaným letním hitem o zlomeném srdci a hipsteři si během jeho poslechu spokojeně vrněli pod kníry. Letos vydaná deska The English Riviera jen potvrdila pozici kapely na vrcholu indie popu. V Česku se stále nesměle pohybují na hranicí alternativy, pro kterou sdílí nadšení nemnoho fanoušků; v Anglii to se singlem Radio Ladio dotáhli už i do reklam.

Koncerty prý v Anglii začínají na čas. Na vstupence je začátek akce avizovaný na 19.00, s příchodem o hodinu později se tak připravíme o značnou část vystoupení předkapely. Avšak to málo, co slyším, mě stejně moc nebaví, a tak si radši krátím čas usrkáváním lahodného jamajského piva Red Stripe a pozorováním kolemjdoucích. Klub se plní rychlostí světla a za chvíli se i ostýchám odejít na záchod, abych nepřišla o svůj pracně vystátý důlek na levé straně pódia.

Čtveřice nastupuje ve svém tradičním outfitu, se zářícími reflektory na hrudi. Joseph Mouth vtipkuje, sál se směje. Já tyhle britské vtípky moc nechápu a s úlevou naslouchám prvním tónům z We Broke Free. Přede mnou se rázem vztyčí hustý les iPhonů, který nezmizí až do konce vystoupení. Jaký má smysl chodit na koncert, když celou dobu jen nahráváte video?! Někteří přítomní dokonce jakoby ignorovali dění na pódiu a dál zvesela štěbetají o počasí. Tihle ostrované…

Po rozpačitém rozjezdu, kdy byly ne příliš žhavému publiku naservírovány pomalejší písničky ze starších alb, však přichází silná dvojka She Wants a The Look. Lidé v davu začínají decentně pokyvovat hlavou do rytmu a já začínám doufat, že se to tady ještě rozjede v ucházející večírek. Přichází Heartbreaker, refrén spolu s kapelou zpívá celý sál. Na The Bay se v davu rozpoutá ucházející moshpit. Možná jsem potenciál místní publika přece jen trochu podcenila.

Leader kapely Joseph si to za klávesami zdá se náramně užívá a brzo se na jeho obličeji blýskají krůpěje potu. Dlouhovlasá éterická bubenice Anna je velice sexy. Dle mého osobního žebříčku stojí bubny hned za baskytarou (aneb jak se stát nejvíc nejcharismatičtější ženskou široko daleko snadno a rychle). Mým favoritem je však roztomilý baskytarista Ganga, který svým zjevem a naivním výrazem působí jak školáček, který po osmé opakuje šestou třídu.

Kapela zakončuje set hitovou Corine, která je asi moji nejoblíbenější holkou v bikinách na anglické riviéře. Kapela se loučí, publikum skanduje. „We want more, we want more“. Angličané však očividně nejsou příliš zběhlí v projevování emocí, vášnivé vytleskávání tak ani zpola nepřipomíná ovace, které jsem zažila nesčetněkrát na mnoha koncertech zpátky doma. Kapela se však nechá snadno obměkčit, rychle se vrací a dodává dvě tečky za skvělým vystoupením: Everything Goes My Way a tolik žádanou Radio Ladio. Bez té by to přece nešlo.

Co dodat? V pondělí 5. prosince se hezky oblečte, zajděte si ke kadeřníkovi, poproste ho, ať vám na hlavě vyrobí stylovou patku a večer vyrazte do pražské Lucerny. Metronomy ve vřelé atmosféře domácího publika slibují stoprocentní zábavu. V Praze totiž umíme kvalitní hudbu náležitě ocenit.