Novinky

Dead Pope´s Company jsou na turné s Anisakis a vydávají singl

Tito punkoví srdcerváči, kteří slovu rock´n´roll dávají jeho původní význam, jedou už podruhé turné s japonskými Anisakis a právě dokončují své nové album. Jeho předzvěstí je singl Disco, který kapela osobně představí ve čtvrtek na vlnách Rádia 1. „Disco je o jedné z mutací pomatenýho vnímání pojmu hrdina... O tom, jak člověk, kterej škatulkuje, přemýšlí u venčení čokla,“ říkají Dead Pope´s Company ve svém Disco příběhu.

Solí vyhraný a propracovaný garážový punk říznutý speedovaným rokenrolem, rychlost, vtip, drajv a melodie Dead Pope´s Company u nás nemají srovnání. Máte rádi The Hives? Hledáte průsečík mezi The Pink Spiders a Tokyo Sex Destruction? Pak jste na správné adrese! Nechtění potomci Debbie Harry a Joe Strummera si zakládají na adekvátním negližé, lehce lavírují na provaze dobových očekávání, krize-nekrize: „Základ je společensky se obléct, chovat se slušně a zdvořile a pak už jen vylízt na pódium a zbourat klub,“ říkají. Je to dostatečně retro?

Disco příběh Dead Pope´s Company

Znáte to, vyrazíte do klubu na malým městě jako je to naše, kde narazíte na chlapíka, kterej vás zmerčí, několika větama okomentuje podobiznu Hendrixe na vašem triku, a když reagujete přátelsky, zasekne drápek a nepustí.

Po seznamovací fázi bez jakýchkoli okolků nastartuje monolog, jehož středobodem je subjektivní pohled na rockovou hudbu (ať už si pod tím pojmem představuje/te cokoli).  Samozřejmě, v čím větším laufu je, tím větší důraz klade na emotivní podbarvení vyznání (a tím víc na vás leje pivo) a konkrétní „velké“ hudební momenty pitvá do naprostých detailů.

Mimo jiné používá košatá slovní spojení typu „... a jak XY natáhl konec toho sóla po třetí sloce, to se normálně zachvěla země a ze vzniklé praskliny vylezl sám čert...“ To má za patřičnýho světla svojí sílu a začínáte věřit, že čas, kterej s tímhle novým známým trávíte, rozhodně nepatří do kategorie „ztracenej“. Kývete hlavou a když vidíte nasazení, s nímž svůj pohled na hudbu prezentuje, nepřestávátani při pasážích, který subjektivně vnímáte odlišně. Je to trošku upocený, trošku karnevalový a hodně to zavání melancholií. Po víkendu ale musíte zpátky k povinnostem a tuhle dvacetiminutovou víkendovou epizodku si připomenete maximálně když míjíte študáka v triku Led Zeppelin. Další víkend po návratu z hraní venčíte čokla a jelikož bydlíte v centru, poklidnou nočně-ranní atmosféru v nepravidelných intervalech narušují jenom partičky vracející se z diskotéky, před jejímž vchodem nutíte čtyřnohýho kámoše ke chcaní. Samozřejmě, nijak zvlášť po kolemjdoucích nepokukujete. V tom se ale z hloučku veselých mladých lidí vynoří silueta podobná té, jejíž majitel vás před týdnem v klubu u recenze tvorby Motorhead občas ocách pivem. No jasně, je to on, z dálky kyne parohama z malíčku a ukazováčku, hlapík, o kterým zpívaj Aerosmith. Jak se mohl nechat stáhnout Davidem a navoněnejma holkama? Jak je možný, že se nechal hrdina jeho střihu zlákat do samotnýho předpeklí? Najednou začne vaše bytí parafrázovat jím vyřčené podobenství – duše se vám zachvěje a ze vzniklé pukliny vyskočí čert... Frajer, kterej zná dívčí jméno Lemmyho prababičky, si dovolí před vašima očima vylízt z pekelnýho baráku. Kéž by ho ten můj pes alespoň trošku pochcal...

Song Disco je o jedné z mutací výše popsanýho pomatenýho vnímání pojmu „hrdina". O tom, jak člověk, kterej škatulkuje, přemýšlí u venčení čokla.