Novinky

Wojtek Mazolewski Quintet, Lazienki Królewskie Amfiteatr, 11.9.2011

Entreé niegłupiej piosenki“ je krásný projekt představující staromilecké tvůrce ještě poctivých písní. Měl uspokojit jak znalce melodiky, tak textaře, poety a pamětníky. Soustředil se na představení nenahraditelných interpretů, kteří svými písněmi významně ovlivnili poslední dekády. Mj. Raz Dwa Trzy, Voo-Voo, Renata Przemyk albo a další. Sami organizátoři si vymezili, že tento festival bude koncipivaný pro rafinované, inteligentní a vnímavé publikum. Publikum, pro které pořadatelé pečlivě vybírali. Co víc, přidali nádavkem pro svou ideální hrstku posluchačů ještě přehlídku multimediálních a animátorských výstupů studentů Varšavské univerzity a výstavu Tomka Głowackiego. Jeho práce můžete shlédnout např. zde. Nebo si najděte Dr. Piotr Welka, který vytvořil vizualizaci pro nedělní večer.

Přítomní se těšili přímo především na Mazolewského, který momentálně suverénně a zaslouženě opanuje polský jazzový prostor. Nejlépe to vystihlo úvodní slovo. Byť srovnání je to jen velmi iluzorní, Mazolewski dnes platí za jazzového Woodyho Allena. Tedy nemusí se vám líbit, má slabší momenty, ale je jisté, že se na něj vyplatí jít. Allen i Mazolewski jsou jména, která jsou vidět, slyšet, a která mají všeobecnou podporu a jasný status. Což je dáno i množstvím Mazolewského kapel, které na sebe umí strhnout pozornost. Lady Pank nebo nedávno představený program s duem Niewinnych czarodziejů. Mazolewski je prostě eklektik, který ví, s kým se spojit, a co kdy hrát. Těší se za to skutečné vážnosti. Což ovšem lze s klidem říci o většině jazzových interpretů – v Polsku se jazzu daří mnohem lépe než u nás. A jak mi potvrdil Oskar Török, tento trend je dokonce stále na vzestupu. Nepamatuju, že bych kdy po jazzovém koncertě viděla běžet fanoušky pro autogramy...

Koncert měl kromě euforické nálady ještě další přednosti. Vedle pozorného a znalého publika to byl zvuk, prostředí a humor kapely. Pocit exklusivity umocňoval Amfiteatr v parku královských lázní, tedy v srdci snad nejkrásnějšího parku Varšavy. Pocit všestranného komfortu zase udržoval sám Mazolewski. Je stejně dobrým basistou, jako společníkem. Výborným situačním důvtipem odlehčoval jinak velmi náročný set. I když se objevily, tu a tam, i znělkové výpady či refrény, koncert vyplnil roztříštěný moderní jazz, který nezůstává u jednotných motivů. Chvílemi mě dokonce mrzelo, že kvintet nevydrží u jednoho tématu dost dlouho na to, aby jej rozvíjel. Především v první půli kombinovali minimalismus s free jazzem a představoval spíše nečitelné formy, které u mě v minulosti nejednou vyvolaly rezistenci. Tentokrát ne. Wojtek Mazolewski Quintet dokázal udržet rovnováhu a nápadité zlomy skladeb nás udržovaly bdělé. Nadto, jak večer gradoval, došlo i na funk a reggae hitovku. Rozjívený kvintet humorně demonstroval, jak si můžeme zatančit. Jejich akademičnost je variabilní/kombinovaná projevem i obsahem s dětskou hravostí a proto neoposlouchatelná. Doporučuju jejich poslední desku Smells Like Tape Spirit.

A pokud jde o Oskara Töröka, požádala jsem jej o bleskové interview, abych si ujasnila pár maličkostí. Pověděl mi, že se k WMQ dostal šťastnou náhodou, přes hudební workshop, kde potkal klávesistku Joannu Dudu. Spolupráce s Mazolewského Quintetem jej velmi uspokojuje a určitě s nimi ještě zůstane. Dokonce by se rád podílel na jejich další desce. Neznamená to však, že by definitivně opustil projekt Sato-San ToTomášem Herianem. Jen je trochu těžší zkoušet, když pendlujete mezi Prahou a Varšavou. Momentální usazení ve WM Quintetu je ale pro nejbližší budoucnost stoprocentně perspektivní.

Foto Veronika Mikulová