Novinky

K-X-P, klub 007 Strahov, 11.9.2011

Je to asi tou dobou, nebo čím, ale vyznat se ve všech těch směrech se mi poslední roky prostě nedaří. Kdysi dávno ještě pomáhalo říci, že máte rádi nezávislou scénu, dnes musíte už být poněkud více specifický. Nových směrů je čím dál tím více. Naposledy mě poměrně značně pobavila existence cowpunku. Stává se takřka pravidlem, že čím více přívlastků kapela má, tím je asi nějak zajímavější. Hrajete rock? Trochu nuda, ne? Lepší tam prsknout adjektiva jako alternativní, country/pop/post punk/ post hardcore. Prostě být superübertrendy. Označení Spaced-out krautrock-drummy-disco-noise aneb K-X-P je snad myšleno jen jako sranda a s velikou dávkou nadsázky, nicméně i tak. Člověk nikdy neví, co může čekat. Obzvláště na Sedmičce, kde se zdá vše dovoleno.

K-X-P je trio, které tvoří Timo Kaukolampi (zpěv, elektronika), Tuomo Puranen (basa) a dvojice střídajících se bubeníků Anssi Nykänen a Tomi Leppanen (v Praze vystoupil druhý jmenovaný). Debutové album, které se prostě jmenuje K-X-P jim vyšlo před rokem, někdy na podzim se chystají vydat druhou desku. Potud holá fakta, která vám, stejně jako psycho přívlastky, neřeknou o tom, co vás čeká na živo, naprosto nic.

Finskému mechanickému řádění předcházelo zhruba půlhodinové vystoupení české kapely Zkouška sirén. Bez nějakých dalších cavyků se pak hrálo dál. K-X-P rozhodně nejsou nějaké hérečky a nenechají na sebe dlouho čekat. Lehce zmatení diváci si skoro nestačili dát ani cigaretu a už se klubem rozezněly bicí a umanutý hlas Tima Kaukolampiho (dále jen Timo). Vždy mě fascinují elektro koncerty, protože jestli nerozumím pořádně tomu, jak někdo může vydávat smysluplné tóny na kytaru, tak mi jde hlava hodně oklikou, když tu kytaru vystřídají za krabičku s drátky. Při pohledu  na Tima, jak se mazlí s tlačítky a kolečky a s takovou jako malou bedničkou, která evidentně vyluzuje jiné zvuky, podle toho, jak blízko u pusy ji máte (ne, nemyslím mikrofon), mě posedl duch žárlivosti živit se něčím podobným. Ideální zaměstnání na pomezí DJ Arnoštka a hráčů Kraftwerku.

Odborníci na elektronickou hudbu a všemožná udělátka dále prominou. Pokračujeme u bubeníka Tomiho. Ten člověk je bůh nebo stroj. Jinak není snad ani možné, že hraje tak rychle. Se soustředěným výrazem bubnuje, většinou jen jednou rukou, zatímco druhou svírá hůlku a ukazuje jí k nebi. Pozorovat toto schizofrenní jednání, kdy jedna ruka zuřivě bubnuje, zatímco druhá poslušně vyčkává ve vzduchu na příkaz těla, by se dalo přirovnat snad jen k tomu okamžiku, kdy vám vaše kamarádka v první třídě řekne, že malé děti teda čáp opravdu nenosí. No a nakonec tu je Anssi Nykänen. O tom mohu jen prohlásit, že do tria zapadá na jedničku. Jednak vypadá jako pravý Fin (hubený, šlachovitý, dlouhé, blond vlasy) a jednak je taky dost divnej. Polovinu vystoupení se svíjel na pravé straně podia a nejevil zájem o nic jiného krom své basy.

I přesto, že všichni hudebníci z kapely byli na první pohled poměrně divní, jejich muzika překvapivě působila dost standardním dojmem, i když na druhou stranu je asi pravda, že zrovna moje hodnotová měřítka se nemusí shodovat s vašimi. Spojení elektra, basy a bicích bylo ten večer prostě geniální. K-X-P nedělají to, co některé jim podobné kapely, a snaží se zachovat jakýsi rytmus, příběhovou linku. Elektropopové srandičky jako třeba píseň Pockets se střídají se skoro čistým techno vystoupením (18 hours of Love). Díky některým prvkům, které píseň shazovaly do jakéhosi šamanského vystoupení, jste dokonce měli pocit, že jestli zrovna tohle není novodobý rituál očisty od toho věčného marastu, tak už tedy nevíte, co by jím mohlo být.

Pár minut po desáté Timo rozhodil ruce a jednoduše zavelel „Finish“. Zhasla světla, Sedmičkou se rozhalasila obvyklá hudba a mejdan skončil tak nečekaně, jak začal. Poněkud neosobní přístup, chladný, dalo by se říci (vždyť nám ani nepochválili matičku stověžatou). Co ti kluci skandinávští mají vlastně v hlavě a jestli to je všechno jen velká helsinská sranda, nebo to myslí vážně…na to aby si jeden hodil korunou. Po hudební kraft noisovo elektro popově minimalistické stránce je vše v pořádku.

Foto Krystofoti