Novinky

Tauron Nowa Muzyka, 25.-28.8.2011, reálie

Město Katovice aneb polská Ostrava

Především je třeba přiblížit Katovice. Město často srovnávané s Ostravou vyniká v mnoha ohledech. Najdete zde bezpočet slezských krás, ozvěn předloňského graffity festivalu a vzácné postindustriální památky – některé oficiálně spravované jako kulturní artefakt, jiné ponechané vlastnímu osudu. Především ty druhé jsou dobrou záminkou pro odpolední dobrodružství. Kupodivu mohou být bezpečnější než centrum města. Katovice bohužel vedou ve statistice kriminality a některá zákoutí blízko hlavní třídy patří k nejnebezpečnějším místům celého Polska. Navíc trpí Katovice chudobou, mizivým kapitálem, množstvím hooligans a žebračinou. Ta se tady dokonce rozvíjí ve zcela nové formě násilného vydíraní, kdy si jsou o peníze schopni říct i dvacetiletí mladíci ve značkových outfitech. Prochází jim to. Smutné. Podobné zkušenosti tvoří docela nešťastný protipól k utěšené společenské komunikaci a komunitě na festivalu Tauron Nowa Muzyka.

Naděje ale existuje. Katovice usilují o titul Evropského města kultury pro rok 2016 a s množstvím sociálních problémů a bezmála půlmilionovým obyvatelstvem (včetně aglomerace) by měly v konkurenci obstát. Už jen proto, že mají opravdu co ukazovat. Festivaly, ale také výstavy a další umělecké počiny jsou v útrobách jejich postprůmyslových oblastí skutečným zážitkem. Srovnám-li TNM např. se slovenskou Pohodou na bohapusté letištní planině, TNM má navíc vodárenskou věž, několik hal, strojní muzeum a atraktivní zákoutí. Díky tomu se také program rozšířil o dvě výstavy a další stage. A nasmlouvat si exkluzivní výstavu s jedním z nejoriginálnějších polských fotografů, Jackiem Kolodziejskim, je frajeřina.

Kvalita draze zaplacená

Naneštěstí si jsou organizátoři TNM jeho kvalit vědomi a od minula festival výrazně podražil. Nejen na vstupu, kdy by byla i vyšší částka akceptovatelná, ale především co se pití a jídla týče. V 35°C vedrech je pivo za v přepočtu 72 Kč a malá cola za 50 Kč to nejhorší, co může návštěvníka potkat. V areálu navíc nebyla dostupná žádná voda, ani pitná, ani užitková. Je to ale jen jeden z mála slabších bodů jinak mistrovsky zvládnuté akce. TNM měl opět zajištěné bezchybné ozvučení, vysoká pódia a minimální technické záseky. Navíc organizátoři pořídili speciální „přenosnou“ halu nad hlavní scénu, čímž zvládli v nejhorších slejvácích přikrýt tisíce lidí, a vlastně na každé scéně dopřáli publiku dostatek prostoru. Rozporuplnou otázkou je snad jedině hlasitost. Chápu, že zvuková hladina elektronické hudby nemůže klesnout pod určitou významnou hranici, nepovažuji ale za nutné dohánět lidi k vybavení se špunty do uší. Já sama jsem je poprvé v životě na festivalu nasadila hned třikrát, a to nejsem žádný slabšák. Vždy se to ale samozřejmě dá elegantně vyřešit i odchodem do zadních řad...

Dramaturgie takřka bez mráčku

Hudební dramaturgie měla takřka 100% úspěšnost. Jedinou kapelou, kterou jsem nepochopila, byli Seefeel, ale nemusí to být nutně chyba organizátorů. Unylý beatový cajdák, dlouhé smyčky o třech akordech a nulová dynamika způsobila, že se mi i 15 minut zdálo jako věčnost. To, co předváděli, lze nazvat jednoslovně nudou, kdy jsem během dvaceti minut usilovné tolerance jsem nepostřehla žádný solidní nápad. Zpěvačka, která držela kytaru úplně zbytečně, zuřivě čarovala s čudlíky, místo toho aby skutečně zpívala, a její kosatčí vzlyky a oh a ah do mikrofonu mi začaly po půlhodině připadat spíše jako parodie než pokus o působivý chill out.

Odreagovat se ale vždycky dalo na jiné scéně, případně před areálem: po městě neputoval jen oficiální Red Bull Tour Bus, ale neoficiálně taky remontovaný náklaďák kapely Lody (česky Ledy). Hurónský trash, nu-rave a bůhví co ještě předváděla zanícená dvojice od večerních šesti hodin až do dvou do rána (!!!).

Potřebujete další argument? Organizátoři mají vkus. Mj. nikdy nezapomněli na afterparty a poslední den festivalu zajistili netradičně - koncert Jamieho Woona proběhl v evangelickém kostele a finální párty zase před nejslavnějším klubem Hipnoza. Aby bylo nač se těšit, hlavní závěrečný večírek režírovali Mount Kimbie, velkolepě. 

Ve výsledku je tedy bilance festivalu Tauron Nowa Muzyka edice 2011, s hlavními plusy za až neuvěřitelné množství fantastických koncertů, ohromující. Přes malé výpadky dokázala působivě manifestovat moderní hudbu se všemi jejími přívlastky. Smekám!