Novinky

Tauron Nowa Muzyka, 25.-28.8.2011, Katowice (PL), den třetí

Na areál dopadl chlad. Rozehřívali Little Dragon.

První, kdo musel v náhle chladném počasí zahřívat publikum, byli Little Dragon, jeden z dramaturgických bonbónků letošní edice festivalu. Skandinávská čtveřice je poměrně nevyzpytatelná - mění s každým albem žánrový záběr i atmosféru. Pokoušela jsem si udělat jasno, ale s novým albem je opravdu potíž. Koláž na obalu desky sestříhaly z černobílých zašlých fotek, ale titulní hitovka Ritual Union je totálně aktuální taneční soulovka. Druhý singl When I Go Out je minimalisticky postavená vokální lahoda s lehkými imitacemi Björk, všemi oslavovaný starý song Twice z debutového alba je čirý trip-hop a nově nasazená ochutnávka Nightlight zase pulzující disco. Podobně rozpřáhlý byl i koncert. Malá dračí Yukimi Nagano je špičková ve zpěvu i mimikrách. Je neskutečně přitažlivá, i když vyhlíží nedostupně, umí skotačit, ale seriózně, a svým suverénním nadhledem vyváděla lidi z rovnováhy. Electro-pop, který by, dejme tomu, mohl vystihovat jejich momentální produkci, má být snadný a lehce stravitelný, Little dragon mu ale dodávají až zarážející vážnost. Není to ve výsledku marná strategie, protože budí zvědavost a dostávají se do řečí. Pohroužit se do koncertu bylo ale zcela nemožné. Pohroužit se musíte do alba.

Stoprocentně šťastný byl ale set rozkošňáků Bodi Bill. Berlínské trojice z labelu Initiative Musik, která nalezla ideální kombinaci pódiových taškařic, laptopové zábavy a zapamatovatelných motivů. Děsně nás chytli. Jejich manifest vlastního stylu heart & soul je nakažlivý. Jsou akční, jsou spontánní, tvoří vlastní módu, pro večírky jsou vybaveni nekončícím entuziasmem a mají výrazný smysl pro humor. Frontman Fabian Fenk, dlouhý blonďatý sympaťák, přitančil na pódium z obrovskou napodobeninou kosti a postupně to dotáhl až k převleku za veliký šutr. Jeho kolegové, kteří stáli původně docela disciplinovaně za pulty, si s ním pak v druhé půlce místo v předu vyměnili. Jejich exhibicionismus ale nezůstal u sólo zpěvu nebo kytary. Každý z nich předvedl v záři bodového světla taky netradiční taneční kreace a povýšili své pohybové úlety na kategorický imperativ. Zajímá vás, kdo je Bodi Bill?

Extatický set Apparat Band Live

Díky hrozící apokalyptické bouři a poklesu teploty o 15° spousta lidí vzdala běhání po areálu a zůstávala v bezpečí krytu hlavní scény. I já si raději podržela místo, abych na blížící se Apparat Band Live dobře viděla. Konvertování Apparata od techna a programování beatů, v kterém vynikal, provází zajímavé momenty. Jeho nová inklinace k instrumentálnímu projevu je pozoruhodná a proměnlivá. Mladické nadšení pro klubovou scénu ustoupilo dospělému experimentování a už několik let vznikají současně s čistým tanečním elektrem pod rukama Saschi Ringa i ambientní a nástrojové kompozice.  V roce 2007 nakonec povolal pianistu Raz Ohara a bubeníka Jörg Waehnera, sám doplnil laptop a kontrolky o kytaru, a materiálu z desky Walls začali vtiskávat živou, akustičtější podobu. K obsahu Walls přidal na koncertě jeho oblíbenou, čerstvě realizovanou Black Water. Bylo to dokonalé. U skladeb jako Arcadia nebo Ash/Black Veil zněl z publika zasněný sbor a v hlubokém pohroužení se jsme prožívali duchovní obrodu. Bylo to poetické, rozjitřené emocemi a neuvěřitelně intenzivní.  Udržet kontakt s realitou pro mne bylo nemožné – Apparat se se svým živým projektem dokázal přiblížit kouzlu radioheadovských balad i Jońsiho andělskému zpěvu.

Finále v bouři

Nedokážu o tom mluvit střízlivěji. V naprosté extázi jsem odcházela za bouře na byt, kde jsem vzrušením nemohla usnout. Je možná hloupé dát přednost úvahám o budoucí krystalizaci Apparatovy tvorby před zuřivou pařbou, která až do šesti probíhala na dance stagi v režii opěvované Hobbsové. Ale vím, kam patřím. Na TNM jezdí vždy rozdílné typy: jedni přijíždí za technem, teknem a nekontaminovanou elektronikou, druzí kvůli tomu, co se odehrává na pomezí a za ním. Důležité je, že TNM dokázal zase uspokojit všechny, do jednoho.

Foto: Joanna Kurkowka