Novinky

Tauron Nowa Muzyka, 25,-28.8.2011, Katowice (PL), den druhý

Polský jazz - v hlavní roli Wojciech Mazolewski

Žánrové nejasnosti kolem orientace čerstvého spojení Wojciecha MazolewkéhoNiewinnymi czarodziejami byly zábavné. Škatulka směřující k reggae, která formaci provází díky aktuálnímu úspěšnému hitu, je zcela mylná. Mají sice jednu skočnou pecku a i na TNM si s chutí dubově zajamovali, představuje to ale podobně malý výsek tvorby jako singlovka Don´t Worry v kariéře Bobbyho McFerrina. Kontrabasista Wojciech Mazolewski patří k ústředním personám polského jazzu (stejně jako Stańko nebo Namysłowski) a koncert měl spíše kvality jaga-jazzové vlny. Oceňovala jsem swingový glejt, odkazy k minulým dekádám i taneční spád netradičního fusionu. Quintetu Mazolewskiego přináleží moderní jazz s láskou k zlatým jazzovým létům a pro TNM připravili s Niewinnymi czarodziejami speciální set. Připomínky mistrovského jazzu 50.- 60. let obohacovali o taneční elektroniku Dj Maceo a Envee a Poláky to dostávalo velmi rychle do varu. Mě bavila hlavně trubka Oskara Töröka. Ano, toho ze Sato San To. Jak se dostal k Mazolewskému je mi záhadou, ale je třeba vzdát mu hold – Törökova hra je natolik signifikantní, že jsme ho poznali dávno před závěrečným defilé.

Cirkus Bonaparte předvedl striptýzovou show

Další z nejasných vystoupení představoval punkově energický cirkus Bonaparte. Extravagantní hédonici jsou pověstní svou zběsilou show a nad charakterem jejich doprovodného programu v Katovicích visel zásadní otazník. Od první skladby bylo jasné, že od svého pobuřování neupustí: na scénu vběhl obrněný medvídek, červenomodrá zakuklená maska, chundelatý dj králíček a bílá parodie na barokní kněžny. Postupem ale naneštěstí dospěli až k největším extrémům, které mohli v katolické zemi na podobné akci klidně vynechat. Laciný striptýz, polonahá žena v plynové masce s dlouhou dýchací trubicí (k čemu asi), tvrdě erotické tance, homosexuální jeptišky, úbory vhodné leda pro porno a kusy syrového masa...  Vzhledem k tomu, že se TNM prezentuje jako vůči rodinám a dětem vstřícný festival, asi by měli napříště podobné interprety přehodnotit. V publiku byli opravdu i děti a nejen proto se houfně odcházelo. Bonaparte sice překvapili skutečně vynikající muzikou – při letmém seznámení vyvolávají pocit jen dobře zavedeného vykřičeného kabaretu – jejich pódiové úlety ale znevážily celý koncert.  

Hravý projev When Saint Go Machine

Chutě jsme si spravovali kolektivem Modeselektor. MS byli dobře naladění a nedopřáli nám možnost zvolnit. Luxusně jim to šlapalo, lidi pařili, co to šlo, a nadšení prudce rostlo. Ještě více než staří dobří Berlíňané, kteří budou mimochodem za chvíli slavit 20 let produkce, mne ale zaujali When Saints Go Machine na druhém konci dějiště. Bez předchozí znalosti jsem na koncertě upřímně žasla nad charismatem zpěváka i rejstříkem nálad. Stylově nečistý repertoár se pohyboval od disco music až k postrocku. Díky rozkošným songům ala Mika jsem v sobě objevila talent pro taneční figury ze 70.let, ale bolestnou rozervaností přídavků vzali všechnu radost zpět. Odcházela jsem docela zmatená a ohromená. Pronikavý projev Nikolaje Manuela Volsida slyším doteď (velmi se blíží hermafroditnímu Antonymu) a jejich diskografii se míním zevrubně věnovat. Musím zjistit, jak se jim daří i přes veškerý patos a otřelost elektroniky vyhnout popové slabomyslnosti.

Amon Tobin představil revoluční projekt ISAM

Konečně je nutné zmínit Amona Tobina, nejskloňovanější jméno letošního ročníku TNM. Diskuse čekajících zástupů se nesla v duchu polemiky. Kdo dnes znamená pro elektroniku víc? (Opakovaně zaznělo jméno Aphex Twin.)  Koho můžou po Tobinovi organizátoři ještě pozvat, aby se překonali? (Osobně bych pozvala velké Dj jako Andyho C, producenta Trentemöllera, downtempové Zero 7 nebo rovnou Radiohead.) A co může ještě předvést samotný Tobin, aby překonal ISAM? Podobné debaty přerušovaly rány z více než dva metry vysoko posazeného pódia, kde se instalovalo... velké bílé cosi. Odhadem 3x8 metrů široký, členitý objekt vyvolával množství otázek.  Ani není nutné pravidelně sledovat hudební novinky, aby se člověk doslechl o revolučním ISAM projektu. Věřte, že ISAM pohádky o historickém průlomu v audiovizuální sféře nejsou až tak nadsazené. Více než opojení z hudební složky mě osobně blažil pocit z prožívané události takové důležitosti. Nemá smysl rozebírat hudební obsah alba, ani popisovat ISAM vizualizaci tvořenou 3D mappingem. Celá show byla za daleko za hranicí uvěřitelnosti, což poměrně dobře vystihuje přehnané kvality celého festivalu – už druhý den nabídl více, než by musel za celou dobu svého konání.

Foto: Mariusz Jedrzejczyk