Novinky

Bon Iver – Bon Iver

Vernovo nové směřování s projektem Bon Iver je ambicióznější, než jeho notně syrový a kritikami oceňovaný debut For Emma, Forever Ago (2008). Zatímco debutové album nahrál v zimě na opuštěné chatě po rozpadu vztahu a kapely DeYarmond Edison jen sám s kytarou a polorozpadlými bicími, druhou desku vytvořil s celou řadou hostů na bývalé veterinární klinice ve Fall Creek, kterou koupil a předělal spolu s bratrem na studio, jež  společně nazvali April Base. Ostatně, zmínil se o něm na blogu labelu Jagjaguwar, který desku vydal: „Je to nádherná svoboda, když tvořím v místě, které jsme sami vybudovali a nachází se pouze 3 míle od domu, kde jsem vyrůstal, a 10 minut od baru, ve kterém se seznámili moji rodiče.

Materiál na novinku Vernon skládal mezi koncerty podporujícími debut a celkově mu práce na eponymní desce zabrala celé 3 roky od vydání For Emma, Forever Ago. Ve studiu pak zbrusu nové skladby doplnili svým umem hráč na pedal-steel kytaru Greg Leisz (Lucinda Williams, Bill Frisell), saxofonisté Colin Stetson (Tom Waits, Arcade Fire) a Mike Lewis (Happy Apple, Andrew Bird), hráč na lesní roh C.J. Camerieri (Rufus Wainwright, Sufjan Stevens), dále Sean Carey, Mike Noyce a Matt McCaughan (vokály, bicí a produkce) a mnozí další.

Bon Iver, král emocí

Na eponymní desce Bon Iver najdeme celkem deset skladeb, které jsou spojeny silnými emociálními příběhy. V názvech skladeb, podobně jak to známe třeba i Sufjana Stevense, se ukrývají místa, kde Vernon žije nebo ta, která na svých putováních navštívil. Úvodní, postupně se rozvíjející, skladbou Perth se linou, stejně jako v několika dalších skladbách, pochodové bicí, které gradují spolu s elektrickými riffy kytar, doplněnými smyčci a dechy. Minnesota, WI houpá náladami od jemně vybrnkávaných riffů k pasážím se zvuky saxofonu a steel kytary. Za zasněným instrumentálním crescendem s převahou kytary v Holocene následuje skladba Towers s výrazným vokálem a sóly na steel kytaru. Teprve ve skladbě Hinnom, TX konečně zazní Vernonův hlas v hluboké poloze a celou skladbu se linou synth zvuky jakoby z kosmu. Ve Wash pro změnu uslyšíme klavír, od něhož nás hned poté  Bon Iver přesouvá k rockovější skladbě Calgary. Emocemi nabité album zakončí velmi atmosférická Beth/Rest za zvuků kláves a sól kytar, náladou jakoby připomínající hudbu z filmů o několik dekád zpět.

Fanoušci jistě ocení i bonusový disk, který obsahuje skladby Wisconsin a předělávky písní Come Talk To Me (Peter Gabriel) a velmi silné a dojemné I Can't Make You Love Me / Nick Of Time (Bonnie Raitt, Allen Shamblin).

Vernon se na druhé desce našel především jako skladatel, který autorsky velmi vyzrál.  Deska Bon Iver, plná minimalistických a místy zadumaných aranží, odkrývá svá nádherná tajemství postupně. Jeho, na první poslech rozpoznatelný, falzet zůstává, je však, zdá se, vyrovnanější a neustále překvapující (a někoho může nepochybně i stejnou měrou odradit). Pokud Vernon již na debutové prokázal nesporný talent na silné melodie, pak jej zde jenom potvrzuje a s dalšími devíti členy na koncertním pódiu jeho síla určitě jen vzroste (viz záznam koncertu z washingtonského klubu 9:30).

Bon Iver – Bon Iver
10 skladeb
Jagjaguwar / 4AD
90 %