Novinky

OFF Festival, Katowice, 5. – 7. 8. 2011 (1. část)

Po příjezdu do Katowic na návštěvníka nevyhnutelně dýchne všudypřítomná indutriální atmosféra. O to víc kontrastně působí krásné prostředí areálu, který se na tři dny rozprostře v lesním parku Dolině Trzech Stawów. Cestu k němu lemují zahrádky a pole sloužící jako letiště, jehož část hostuje v průběhu festivalu stanové městečko. Díky posílené městské dopravě však taktéž není problém obstarat si ubytování ve městě.

OFF Festival se již tradičně rozehřívá ve čtvrteční večer, letos prostřednictvím koncertů britských kapel Trembling Bells a Current 93, které se konaly v Centru Kultury v Katowicích. OFF Festival v pravém slova smyslu však otevírá své brány až během pátečního odpoledne, kdy první kapely rozezní areál kolem 15. hodiny, což je i průměrný začátek každého festivalového dne.

Páteční odpoledne odstartovala mladičká polská písničkářka Asia i Koty. Střídala kytaru s klavírem a její zasněný projev byl ideálním prostředkem pro naladění se na hudební vstřebávání následujících tří dní. Další představitelé polské sočasné mladé scény, energičtí L’stadt a The Car Is On Fire patřili k těm, kteří neurazí, ale ani vyloženě nenadchnou (vyjma skalních fanoušků skandujících pod pódiem), takže nachystali víceméně tu pravou chvilku na prozkoumávání areálu.

Kuponový systém a alkoholové zóny

Areál festivalu čítal čtyři pódia, dvě venkovní a dvě stanové stage. Program tu běží vždy paralelně v jednom stanu a na jedné venkovní scéně, divák si tak musí zvolit pouze mezi dvěmi účinkujícími. Výhodou je také fakt, že díky nevelké rozloze areálu je možné se poměrně rychle se dostat z jedné scény na druhou a navíc, obzvlášť na venkovních pódiích, není problém dostat se i v polovině koncertu do předních řad.

Kuponový systém mohli diváci zažít již například na českém festivalu Brutal Assault. Pro diváka to znamená nutnost směny polských zlotých za kupony, kterými pak platí veškeré pití a jídlo v areálu. Zbylé kupony je možné rozměnit zpět na zloté, avšak pouze v areálu a v dopoledních hodinách dne následujícího po ukončení festivalu, což není úplně šikovně vymyšleno.

Alkoholové zóny naproti tomu jsou polskou specialitou a též odpovědí organizátorů polských festivalů na zákon, který měl alkohol z festivalů vymýtit úplně. Oproti loňskému ročníku však již bylo možné vynést z těchto zón alepsoň nealkoholické nápoje a jídlo. S pivem si pak člověk mohl sednout mimo jiné na lehátka lemující ohrazené zóny a směřující k druhému největšímu pódiu, což alespoň trochu napomáhalo k navození jakési iluze festivalového popíjení.

Z polského rybníčku vstříc rybám zahraničním

Skupina Wojtek Mazolewski Quintet dokázala překvapit. Pro toho, kdo nevěděl, co ho čeká, vyzněl tento jazz protkaný experimentálními zběsilými sóly snad až moc alternativně, místní diváci však, soudě dle ovací, byli s hudebníky na pódiu naladěni na stejnou vlnu. Stejně tak u legendy polského punku 80.let, Lecha Janerky, který určitou atmosférou, především svých pomalých působivých písní, které k jeho věku též víc pasují, připomínal PPU.    

To už ale pomalu začali na řadu přicházet i zahraniční interpreti. Zpěvačka Glasser je přirovnávána k hudebnícím formátu Joni Mitchell, Fever Ray či Joanny Newsom. Nepochybně má krásný hlas i nápaditou hudbu, pokud však během koncertu stojí na pódiu pouze ona a jeden člověk obsluhující elektroniku, přijde mi to poněkud suché a prázdné.

Zato Warpaint vědí, jak si osvojit pódium.  Tato dívčí americká skupina oplývá nenapodobitelným charismem, atmosférou připomíná rozpité obrysy fotek zachycených Dianou+. Klub by jim nepochybně slušel víc, ale styl si dámy udržely i za světla a nejen svým složením působily jako krásné zpestření programu.

Junior Boys, kanadské indie elektro-popové duo rozeznělo hlaní pódium v čase, kdy po příjemně horkém dni se vítr začal příjemně ochlazovat. Údy diváků byly přímo vybízeny k tanci. Jen že po chvíli byste skoro odpřísáhli, že tuhle písničku už jednou hráli, takže ač na první poslech dobře znějící, po chvíli začala jejich jednopádnost trochu omrzovat.

To už ale taneční náladu v experimentálním stanu opět vyburcovalo francouzské seskupení Gangpol & Mit. Inspirováni soundtracky k počítačovým hrám, jejich elektronická hudba je hravá, poskakující a hlavně doprovázená projekcí malovaných postaviček připomínající právě hodně old-schoolové a hodně ujeté hrdiny videošek. Občas i mírně šokující, převážně času velmi vtipné, avšak stejně tak jste na ně mohli pohlížet jako na ujeté francouzské Maxim Turbulenc.

Ospalé finále pátečního večera

Headlineři pátečního večera, Mogwai, rozezněli hlavní pódium pár minut po půlnoci. Měli perfektní zvuk, dokonce i basy, které většinou na koncertech post-rockových kapel divák až nepříjemně cítí ve svém těle, byly převážnou dobu zkrocené. Jenže bylo dost pozdě na to, aby se taková hudba dala náležitě vychutnat, neboť při snaze o jakékoliv zahloubání se do omamných tónů se chtě nechtě začaly klížit oči, takže dav hromadně upadal do polospánku ve stoje. Na druhou stranu, hudba Mogwai je i za normálních okolností taková krásně usínací (jen v tom nejlepším smyslu), takže všudypřítomná spací nálada paradoxně nepůsobila vyloženě negativně.

Navazujícíparta Low, jež bývá řazena do škatulky slowcore a snad by se dala definovat i jako pomalý působivý folk rock, nadchla, leč k probuzení příliš nepřispěla. Ideální zakončení prvního dne zdálo se být svalit se na trávu a vychutnávat tuto těžkou, ale krásnou hudbu s očima upřenýma do temné oblohy a těšit se, co přinesou následující dny (ti, kteří vydrželi juchat až do ranních hodin nechť prominou).

 

Foto: Lukáš Janičík