Novinky

Jonathan Jeremiah - A Solitary Man

V roce 2010 překvapil singlem See (It Doesn´t Bother Me), poté pustil ven nahrávku velmi lidsky pravdivé skladby Happiness a letos na jaře vydal album A solitary Man včetně hitů Heart of Stone nebo Never Gonna. Je velkou otázkou, jestli Jeremiah dokáže napsat další materiál, který bude takto výrazově unikátní, aniž by se opakoval.

Debut zaujme na první poslech – výjimečným, citlivým hlasem a neodolatelným projevem. Což by mohlo být na škodu, ale album tvoří až folkově čisté motivy s neumělou atmosférou. Přímé emoce se všudypřítomnými smyčci a žesťovými dechy zní jako a priori nadsazené kulisy, ale vyvolávají silnou nostalgii po časech balad a nonšalantních mužů. Nevzdálit se ideálům Serge Gainsbourga a přitom se těšit sugesci Damiena Rice, což je možná přehnané, ale není to utopie. Stejně jako vyprodukovat si vlastní desku ve třiceti navzdory všemu i všem.

Jeremiah odmítl nahrávat nástroje místo se symfoniky na keyboardech, byť jej přesně do toho logicky všichni tlačili. Vydělával si proto po nocích jako hlídač, aby zaplatil zkušené hráče, a co se nefalšovaného zvuku debutu týče, neudělal žádné kompromisy. Kupodivu, přes veškeré rafinované aranže album nepřekombinoval, jeho vzletné nápěvy a písničková kytara se pod nánosem ozdob neztratily. Jak se ukazuje v titulní skladbě A Solitary Man nebo v Lost, každá skladba by fungovala i unplugged – Jeremiah si vystačí sám s nástrojem – je vynikající kytarista a hlavně 100% muzikant. Pompa, kterou svým hitům dopřál, není obezlička, ale bonus.

Nejdůležitějším poznávacím znakem Jeremiahovy tvorby je prozatím poctivý soul. Soulová lehkost, svoboda a starobigbítovské podklady, které zahájily kariéru Amy Winehouse, Duffy a dalším retro stylovkám. Ovšem z obyčejné trendovosti se dá Jeremiah obvinit jen stěží – jeho texty jsou příliš pravdivé, a ani lehce otřepaná poetika jim neškodí. Nevadí, že vstupní If You Only začíná strhujícím motivem připomínající nejdramatičtější momenty soundtracku Road to Perdition. Lehkost kytary, ta nejmilejší, jakou známe díky Kings of Convenience, desku neustále usměrňuje. Jestliže má tedy jeho swingové rozpažení a citová vypjatost úspěch, nehledám za tím nic víc, než naši obyčejnou touhu po velkých zpěvácích. Jeremiah prostě prožije a procítí to, co ostatní „jen“ produkují. Zanícení skladby How Half-Heartedly We Behave budiž důkazem.

Projel Kalifornii a kus Států, aby našel všechno, co pro svou hudební vizi potřeboval.  Svůj lesk neztratí ani v porovnání s novým objevem Ninja Tunes Jono McCleerym nebo s ověřenou r´n´b star Johnem Legendem. The Guardian dokonce napsal, že jsme zoufale potřebovali nového Toma Jonese. Dočkali jsme se.

Jonathan Jeremiah – A Solitary Man

11 skladeb

Island Record

90%