Roxy pozvala hlavního představitele a producenta této variace drumandbassu LTJ Bukema jehož Good Looking Organisation produkuje party s názvem Progression session po celém světě. V Čechách, a to vždy v Roxy, se tato progresivní zábava konala již po třetí. LTJ Bukem začínal vydávat v roce 1992 v malé kanceláři v Neasdenu, jižní části Londýna. K prvním zveřejněným patří "Atlantis (I need U)" a "Music" a známé "Demons theme". Zvyšováním produkce vznikly vedle původního labelu Good Looking Records labely Looking Good Records (LGR), Earth Records a Cooking Records. Earth Records vydávají od roku 1996 a na jejich deskách můžeme sledovat příměsy ambient hip-hopu a future jazzu. LGR jsou skladby různých autorů zkompilované LTJ Bukemem zaosřené spíše na downtempo. Cooking Records je label podobného ražení + electric mixy. K nejznámějším peckám Looking Good Records se počítají samozřejmě "Horizons" od LTJ Bukema a "One and Only" od PFMa. Čistě sólovou desku Journey Inwards vydal LTJ v roce 2000 a je přehlídkou pestrosti jako letní louky v oblasti ekologického zemědělství. MC Conrad, DJ Nookie a MC Five-Alive patří také do Good Looking Organisation a často vystupují takto pospolu.

Hudba LTJ Bukema bývá označována za hloubavou, moje mysl při poslechu prožívala spíše odlehčení, opravdovou relaxaci. Večer před párty jsem poslouchala z mp3 dva LTJovy a Conradovy sety a říkala jsem si: tak zítra se budu občas asi nudit, takové rozvleklé a dost si podobné... Ale páteční hraní předčilo snad veškeré mé dosavadní hudební prožitky. Po prvních pár minutách mé tělo začalo samo od sebe tančit a mysl upadla do jakéhosi koma a plula si s hudbou, nemělo ani smysl ji v rozletu jakkoli ovládat, LTJova hudba patří rozhodně k těm vibračně pozitivnějším. Žádný strašidelný beaty, jimiž se mnoho d'n'b prošpekováno jsem nezaregistrovala. Úžasně spojoval a zase odděloval široké melodické plochy s tvrďáckými junglovými údery, spíše hopsacího-Trible charakteru než takovéto "vypněte stroje v této továrně, už nevím kudy kam." LTJova hudba je rozhodně výsostně promyšlená a nezávadná. Hledat chyby v mixech by bylo jako hledat jehlu v kupce sena.
MC Conrad se pro LTJe snad narodil, jeho schopnost skladby obohacovat a ne je rušit nebývá u MCs tak častá. Prostě děsně citlivej kluk, co umí zpívat líp než vaše babička ukolíbavky a recitovat zasvěceněji než kdekterej kněz. Snad více než dvakrát předvedl Corad úžasný zpěvavý duet s ženským hlasem, který pouštěl LTJ z desky. Tato mystifikace, která evokovala představu soulového páru v objetí na pódiu dokazovala sílu jejich precizního Djského a MC přednesu. Totiž jediné, co Conrad objímal byl mikrofon - v Roxy fanynky tancovat na pódiu nesmí. (Což je pochopitelné, protože notebook a "hudební mašinky", které si s sebou tato dvojka donesla ku pomoci nejsou zrovna záležitosti vhodné k rozšlapání tanečním davem.)
LTJ Bukem a MC Conrad hráli zhruba od půl jedné do půl čtvrté, po nich Nookie a MC Five-Alive. Ti rozjařené tanečníky zvládli udržet v příjemném rytmu, všichni stále reagovali a tvářili se šťastně. Ke konci jejich setu však přibývalo rewindů, nuceného zastavovaní gramců a věčných otázek, jestli ještě chceme, aby Nookie hrál. Všichni jsme chtěli, tak pánové předvedli také dvouhodinový kvalitní set. Hráli se hodně samozrějmě staré dobré vály, většina z kuchyně Good Looking. Velmi dlouho a vcelku fanaticky Nookie promixoval skrz naskrz skladbu "Midnight" od Uncut, u které rozněžnělé publiku řvalo mocně jak na fotbale.
Původní line-up byl změněn, protože ve 23 hod nebyli angláni ještě ani v klubu, měli jakési zpoždění na cestě. Předskokanem se tedy stal Koogi se svým "éčkařským" d'n'b (s dlouhejma nájezdama - wau, toto šlape!) okořeněným klubovým technem. Ale musím přiznat, že se tentokrát vcelku fakt snažil (i sem si říkala, to je fakt Koogi?), hrál i některé skladby od Good Looking Records, což velmi zpříjemnilo očekávání na hvězdy večera. Koogi hrál také úplně na konci, atmosféra v publiku zůstala nadšeně taneční. Posledními skladbami zpomaloval a zpomaloval až na hranici poslouchatelnosti. Divila jsem se, že před klubem neleželo několik autem převálcovaných party-goerů vlivem naprosto uspaných reflexů.
Nesmím zapomenout pochválit videoprojekci (Phase), která velmi přispěla k atmosféře "tak tohle je víc než obyčejná party". Video nás provedlo celým světem, jak už po geometrických spletencích, které vytváří shluky dálnic, tak po krásách přírody; hlavně ty pralesy ve spojení s Bukemovou hudbou evokovali skorem transcendentální zážitky.
Co se týče společenských drbů, tak Roxy je po potopách již řádně opravená a opět hojně navštěvovaná. Dále mě překvapilo, že jsem tam potkala Kaye ze Sunshine, který mi sdělil, že zrovna přiletěl a že se chystají na turné po Čechách (což už sice dávno vím, ale tím víc se těším). A že ti černoši umí všichni dobře zpívat a tenhle obzvlášť (MC Conrad!). I Bukem a Nookie vypadali že se v Roxy dobře baví, pořád něco pohulovali, poflakovali se po klubu a natáčeli okolní dění a sebe při hraní na kameru.
Když jsem odcházela z klubu, zrovna šla po schodech celá Good Looking kru a mě jako skalní příznivkyni nedalo na ně nezahalekat : "Djs, MCs, thanx for music." LTJ se usmál (má jeden přední zub zlatej) a řekl : "Thanx for listening"; sou to holt kluci, co uměj nejen dobře hrát, ale i slušně po anglicku vychovaní.
Cestou domů jsem přemýšlela, jakto že Bukem vypadá jako Dalajlamův syn a Nookie jako LTJův bratranec... asi prostě GOOD LOOKING ORGANISATION.