Novinky

Kytarista No Pavarotti vydal sólovou desku Zugzwang

Na počátku byly osamělé Rouilleuxovy písně, které slyšelo pár nejbližších přátel, ale nikdy neopustily pevně ohraničený intimní prostor autorova domova – bylo ticho. Změna nastala v roce 2008, kdy z vnějšího popudu (předskakování skupině Kayo Dot) vznikla skupina The Ruin of Ruins, ve které jeho písně doprovázelo noise-improvizační trio RUiNU. The Ruin of Ruins existovali jakožto příležitostně funkční jednotka zhruba rok a půl a poté uvolnili místo slibně se rozvíjející organičtější spolupráci s k!ammem pod názvem No Pavarotti. Mezitím stihnul Rouilleux uskutečnit i své první sólové vystoupení (ve Studiu Rubín před Head of Wantastiquet). A protože v převážně improvizovaných psychedelických rituálech No Pavarotti nikdy nebylo dost místa pro naplnění jeho nepopiratelných skladatelských i textařských schopností, sólová deska musela nevyhnutelně přijít: aby odhalila to, co zůstávalo dlouhá léta skryto, nejprve v tichém ústranní pokoje a posléze v hluku The Ruin of Ruins.

Album Zugzwang obsahuje 8 skladeb o celkové stopáži necelých 45 minut, zmixovaných a zmasterovaných Jorgem Boehringerem (Core of the Coalman) a vychází ve společné péči labelů KLaNGundKRaCH a Letmo Productions v limitované edici 300 kusů. Lisované médium je vypravené v luxusním rukodělném digipacku.
Pokud jde o obsah, stejně jako je pravda, že na počátku Rouilleuxovy cesty byly písně, je nutné říct, že na konci se nachází zvuk: plný, vibrující a rozlévající se do stran. Instrumentálně je deska postavená především na kytarových plochách (střídmě doplněných elektronikou, bicími nebo zvonky), někdy hustých a neprodyšných, protkaných feedbacky, jindy se zkreslená zvuková masa zprůzrační do jemného ambientního oparu a výjimečně zazní i vcelku tradiční rockové riffy, byť rozmazanější, než bývá běžné. Stejně důležitou složkou je pak Rouilleuxův vokál, osamělý i zmnožovaný, zabírající širokou škálu poloh mezi šepotem a řevem. Atmosféra se pohybuje – řečeno stárnoucím bytovým architektem – na pomezí psychedelického folku, kytarového noisu a post-rocku a celé album jako by kolísalo mezi dvěma pohyby: směřováním vpřed (linearita písně) a pohybem připomínajícím nahodilé hemžení mikroskopických částic v kapalině (rizomatický charakter zvuku).

Název alba je šachový termín označující situaci, kdy je pro hráče nevýhodné kamkoli táhnout. Možná by bylo pro Rouilleuxe všechno jednodušší a pohodlnější, kdyby nebyl donucen vystoupit z ticha a rozeznít prostor, který už nenáležel výhradně jemu samotnému. Každopádně ale to, co už zaznělo, se nedá vzít zpátky, ani dost dobře nejde předstírat, že to neexistuje. Je to tady, blízko i daleko zároveň, netečně pohozené, a přesto si neúprosně žádající pozornost… Rouilleux, Zugzwang.


Rouilleux: Zugzwang

1. Over (4:19)
2. Sailings (7:18)
3. Nay I (7:18)
4. Nay II (4:03)
5. Cascando (5:15)
6. Un Lac (4:31)
7. Zugzwang (6:31)
8. Courtship (3:01)

Poslechněte si celou desku

music.rouilleux.net

Odkazy
rouilleux.net
klangundkrach.net
letmo.net/productions