Novinky

Tyler, The Creator - Goblin

Mít nepřítele

Celý ten rozruch před vydáním Goblina byl fascinující. Záleželo jenom na tom, kdy do toho vlaku stihnete naskočit, protože média to pochopila okamžitě. Každý den jsme si mohli propojit další špendlík s provázkem na celkovém obrazu. Zprávy o nové skladbě nebo podpisu smlouvy byly zdvojené Tylerovo "vtipným tweetem", jeho návštěvou u Pharrella, nebo třeba videem ze skateparku. Až se zdálo, že kdykoliv vylezl z domu nebo zapnul počítač, udělal něco, co jste prostě museli vědět. Za poslední roky se mi v hudbě nikdy nestalo, aby pocit, že všechno sleduju v přímém přenosu, byl tak silný. 

V Odd Future, jehož založení Tyler inicioval, se pohybuje jedenáct lidí. Za zmínku stojí každý, za důkladnější prozkoumání polovina z nich. Každému je kolem dvaceti let. Kromě Goblina, o jehož vydání se postaralo britské XL, jsou všechna jejich alba volně ke stažení. Lokální pozornost začali budit už od samého začátku před třemi lety. Víceméně otevřené texty o únosech, vraždách a znásilněních měly na sobě tak hustý nános ironie, až bylo těžké rozpoznat jejich pravou motivaci. Postupně se ukázalo, že motivace neexistuje. Odd Future nic neřeší, chtějí se jen bavit a to jakkoliv sporným způsobem. Nemají v plánu nikoho znásilnit, ale zpívat o tom jim přijde zábavné. Jejich smysl pro humor se přes šedou zónu dokáže vyšplhat k rafinovaným zápletkám, stejně jako skončit u infantilního provokování. 

Nepřítelem je každý, kdo chce něco diktovat. Policie, náboženství, učitelé ve škole, kdokoliv. Jak nám ukázala situace při nedávné autogramiádě v Bostonu, pro člověka, který právě dospívá, je to neodolatelný přístup. Kvůli problémům s organizací byla přivolána policie a při následných "nepokojích" byl zadržen jediný člověk, 13-ti letá dívka.

Herecká terapie

Tyler začal svojí osobní historii psát debutem Bastard. Původně vyšel na konci prosince 2009, ale pro potřeby loňských žebříčků se všichni tváří, že byl vydán až o měsíc později. Byl koncipován jako terapeutické sezení. Doktor TC si vzal Tylera do péče kvůli jeho problematickému chování. Všechno je spíše naznačeno a oba se pořádně setkávají jen v první a poslední skladbě. Celý prostor mezí tím zabrala jeho zpověď. Hlavním tématem je nenávist k otci, kterého nikdy nepoznal. Tyler je herec s velkým charismatem, svůj hluboký hlas umí dostat do několika poloh a ty potom použít do vhodných příležitostí. Bastard si díky tomu drží neustálé napětí. Když sezení končí, dostaneme se k myšlenkám na sebevraždu, které jsou pro Tylera koloritem, ale pokud se rozhodne něco ukončit, tak je to jen část jeho osobnosti, jež se otcem pořád zabývá. Díky terapii se přes něj doufejme dostal. Končíme pozitivně. 

"Stejně bys na to neměl," plynule navazuje Doktor TC na úvod Goblina. Máme tu tedy stejný koncept. Tyler nechce vyprávět příběhy někoho jiného, chce řešit jen sebe. Hudební album se zdá jako dokonalý prostor, do něhož může vyložit všechna svá trápení. O dobrou radu, ani odpovědi tu nejde, potřebnější je pocit sdílení. Někomu stačí nejbližší přítel, on potřebuje masy. Goblin je temný deník, v němž se teenager vyrovnává s rychle nabitou slávou. Má tendence přehánět, litovat se a zároveň se stylizovat do idolu. Humoru se mu tolik nedostává. Tahle absence nadhledu může působit zvláštně, jelikož z rozhovorů, záznamů koncertu nebo Twitter účtu se reálný Tyler prezentuje jako velice svérazný, avšak chytrý člověk, který si situaci kolem sebe víceméně užívá.

"Zabijte někoho, ale nezabijte ho"

Ženy mají dvě role, buď snáší klasické klišé, aby "uspokojili a uvařili" nebo jsou nedosažitelné a pronásledované. A to nejen prostřednictvím Tylera, ale i ostatních hostů na desce. Ty se drží, jak už je dobrým zvykem, jen v rozmezí Odd Future. Nejčastěji hlavního protagonistu doplňují Hodgy Beats a Frank Ocean, jež desku dobarvil několika zpívanými částmi a tím jí vyvedl z jisté monotónosti. I když je potřeba říct, že ne úplně.

Jedno z klíčových témat alba je uvádění věcí na pravou míru, a to jak již vyřčených, tak ještě neuskutečněných. "Jsem chodící paradox. Ne, nejsem," rapuje Tyler v Yonkers a tím se mu povedla vytvořit alibistická brzda pro jeho protichůdná prohlášení. Jak už jsme si řekli v úvodu, Tylerovi je "všechno jedno". Přesto je schopen začít píseň Radicals mluveným upozorněním, že to, co bude následovat je fikce a když se něco stane, tak to není jeho vina. S přihlédnutím k refrénu "Kill people, burn shit, fuck school" je to docela milá starost. Stejně ale v polovině skladby dodává opět mluveným slovem: "neříkám, abyste dělali blbosti a páchali zločiny. Co se snažím říct je to, abyste dělali věci, kterým věříte a nenechali nikoho, aby vám do toho kecal." Prvotní upozornění se tím pádem zdá nadbytečné. Jako kdyby Tyler nechtěl zanechat ani kousek pochybnosti a prostor k dezinterpretaci. Podobně ujede v jiné písni, kde nejdříve vyčítavě reaguje na názory, jež ho považují za uctívače ďábla, avšak celý text ukončí slovy: "Ďáběl nenosí Pradu, protože já mám na sobě bilý tričko."

Udělat drama

Nepřekvapivě, příběhové vyústění Goblina je tragické. Ke konci je tedy potřeba situaci trochu vyostřit. Jasper a Taco se rozverně zabaví při Bitch Suck Dick, avšak jakoby bylo té radosti najednou moc, Tyler si uvědomí její bezpředmětnost, nezvládne hloubku vystřízlivění (nebo jen uměle modeluje cestu) a oba je zastřelí. Doktor TC vytuší, že se něco stalo a do Window pozve nejbližší kamarády, aby mu domluvili. Osm minut se sugestivně porovnává minulost ze současností. Všichni přiznávají, že tohle je to, co chtěli, ale jakoby se jim nedařilo vytáhnout nic konkrétního, za každou pozitivní věcí nacházejí jen pocit odcizení. Neumějí předstírat nebo jim na Tylerově stavu zas až tak nezáleží. Ten v půlce písně převezme slovo, a přes terapeutovi připomínky, aby se uklidnil, stupňuje tempo do momentu, kdy opět vytáhne pistoli a všechny postřílí.

Když jsem poslouchal album poprvé, neubránil jsem se lehkému rozčarování. Písně splývaly, melodie se schovávaly hluboko, i tak se ale dalo cítit, že z nich osudové okamžiky mého jara nebudou. Závěrečná Golden byla výjimkou. Její atmosféra na mě zapůsobila okamžitě. Nejvyhrocenější věc, jakou kdy Tyler udělal. Proplétá v něm svůj rap s Doktorem TC, mluví spolu o onom pocitu deziluze, o novém životu za obálkou časopisu. Přijde řeč také na Earla, nejmladšího člena OF, jehož matka přesně před rokem nestrávila vulgární texty jeho debutu a poslala ho do zařízení pro problematické mladíky. Tylerovi se stýská. Aniž by se snažil o pohled z jiného úhlu, na konci Golden se pokusí o sebevraždu a zhroutí se. Doktor TC ho konejší, říká, že mu na něm doopravdu záleží až do momentu, kdy se dozvídáme, že byl celou dobu jen hlasem jeho svědomí. Což není šokující informace už vzhledem k tomu, že je ztvárněný samotným Tylerem, jen má hlas posazený o něco níž.

Akcentování melodií

Hudebně Goblin rozvíjí náladu debutu. Heslo "low-fidelity" se nám hodí jenom pokud chceme popsat výběr samotných zvuků, a ne formální stránku věci jako mix a mastering. Tylerův styl produkce je mezi současným hiphopem snadno rozpoznatelný. Soustředí se na různorodost rytmu pomocí dvou základních prvků, hajtky většinou vynechává. Naprosto ignoruje cizí samply. Největší roli v oné rozpoznatelnosti však hraje jeden určitý zvuk syntezátoru. Pokaždé sice jinak upravený a přizůsobený rozdílnému okolí, přesto z více než hodinové délky vycucává moment překvapení. Piano, Tylerův oblíbený nástroj, nemá významnou úlohu. Až na výjimky je použito jen pro akcentování melodií. Což je škoda, poněvadž z videí, které provázely propagaci, se dalo očekávat mnohem víc.

Odd Future si pro mě drží přitažlivost ve svojí progresivitě a nepopiratelném talentu. Stále mě zajímá cokoliv, co je s nimi spojeno. Těším se na Wolf, Tylerovu příští desku, těším se na návrat Earla i na to, s čím přijdou Mellowhype. Navzdory tomu, že Goblin mi k tomu tolik motivace neposkytl. 

Tyler, The Creator - Goblin
15 skladeb / 73 minut
XL Recordings
70%