Novinky

Zrní - Hrdina počítačový hry jde do světa

První desku Voní, která vyšla až v roce 2009 jim křtila Lenka Dusilová, na tu druhou zase nalila šampaňské královna české folkové scény – Radůza. Aby nezůstalo jen u polévání alkoholem, Radůza navíc album i vydala ve svém vlastním labelu Radůza Records.

A nekřtila ji jen tak pro nic za nic. Kapela Zrní si dala na cédéčku opravdu záležet. Jejich druhá placka nemá klasickou podobu hudebního CD. Samozřejmě, že uvnitř vyšívaného obalu je k nalezení lesklé kolečko, kterým se dá nakrmit přehrávač či počítač, ale v prvním okamžiku by se podle velikosti krabičky mohlo zdát, že je to spíš filmové DVD nebo počítačová hra.  Přidanou hodnotou je tu totiž paperbacková kniha, která slouží jako posluchačův průvodce. Do knihy plné ilustrací, příběhů, básní, sms zpráv a fotografií jsou na modrých listech vetkány písně, které jakoby tvoří výseky z jednoho velkého vyprávění. Vyprávění o hrdinovi, který vyrazil do světa, trochu se tam bojí, ale podaří se mu dostat se do Tokia, kde má rodiče - programátory. Pak se dostane i na vesnici a nakonec umře. Dostane se do nebe, do kterého ho doprovodí hudba skupiny Zrní.

Hodně dobrých věcí vzniká pod tlakem a v šibeničním termínu pracovala i výtvarnice obalu i knížky Štěpánka Bláhovcová, její práce šla do tisku až týden před křestem. Ale mohuse plně ztotožnit s výrokem čtyř Janů a jendoho Ondřeje, kteří tvoří kapelu Zrní - "Ten obal je krásnej!"
Aby se z toho ale nestala knižní recenze, musím se dostat i k hodnocení čtrnácti tracků, které si pohodlně hoví ve svém pěkně vymalovaném pokojíčku. Na prvních skladbách se podle mě Zrní trochu zahřívá, plnou rychlost kluci nabírají až když se jejich hrdina dostane do Tokia, zde se hádá folklór s industriálním podkresem a to vše doprovází vůně pixelovýémagnolie. Samozřejmě i předcházející písně stojí za poslech, obzvlášť beatboxový podkres bubeníka Ondřeje Slavíka ve skladbě Autobus.

Zrní ale stojí hlavně na kombinaci výborných a občas i dost neobvyklých nástrojů. Slyšet tření kamenů, xylofon, triangl a akordeon pospolu se smyčcovou a dechovou sekcí se jen tak nepoštěstí. A to jsem zdaleka nevyčetla všechny nástroje, které Zrní na nové desce má.
Co trochu ubírá na kvalitě poslední desky této kladenské kapely je hlasový projev Honzy Ungera. Možná je to způsobeno mojí inklinací k hlubokým mužským hlasům, ale rozsah hlavního (a kromě sborů i jediného) zpěváka kladenské kapely Zrní není zrovna oslňující. Hodně zvláštně až rušivě pak působí Ungerův zpěv ve skladbě Král, chlap, dredatej typ. Tady se to sice snaží zachránit melodie, za kterou by se nemuseli stydět ani Razorlight, ale úplně se to nedaří.
Hrdinou alba je tak hlavně kvalita a kombinace nástrojů. Jakoby si toho byli plně vědomi i kluci z kapely a na desku zařadili song Japonsko, kde se vůbec nezpívá. Překvapila i skladba Loading, kde naopak zpívají všichni, ovšem žádná smysluplná slova a do toho ještě Zrní překvapivě  přimíchali žesťové nástroje. Vedle skvělého pilotního singlu Jabloně bych na desce ocenila především výbornou skladbu Běžím, kde se postupně k osamocenému xylofonu přidávají další nástroje a dodávají tak nejen hudbě, ale i celé písni na síle.

Nová deska kladenské party Zrní je komplexní zážitek. Nejejn zvukově, ale také vizuálně je velmi zajímavá a dotažená do detailů. A pokud neholdujete hlubokým chraplákům, užijete si ji i po textové a pěvecké stránce. Kapela s nápady jako je Zrní a jejich deska Hrdina počítačový hry jde do světa je nutno si hýčkat.

Zrní - Hrdina počítačový hry jde do světa
14 skladeb/57:12
Label: Radůza Records

75 %