Prostor MeetFactory se i notnou dobu po oficiálním začátku sobotního programu bohužel zaplňoval jen zvolna, takže vystoupení jak polských Napszyklat, tak slovenského dua Ink Midget & Pjoni a ze začátku i Švýcarky Kate Wax sledovalo jenom pár desítek "nadšenců". Termín velikonočního víkendu se tak ukázal být pro všeobecně nízkou návštěvnost možná zásadnějším, než by se zdálo.

Zhruba dvacetiminutové posunutí začátku koncertu polských Napszyklat zapříčinilo výraznější překrytí s vystoupením dua Ink Midget & Pjoni na divadelní stagei, což se výrazně projevilo na velikosti publika polské trojice. Ta sice již od prvních tracků opět působila hodně energickým a vlastního hraní si vychutnávajícím dojmem, nicméně vzhledem k faktu, jak často se za poslední rok objevili na české klubové půdě, bylo logické, že kroky většiny přítomných směřovaly za mladými Slováky. Jonatán Pastirčák a Adam Matej předvedli hodně povedený live-set a výrazně oživili vzpomínku na svoje skvělé představení na loňském ročníku festivalu Pohoda. Dost nekompromisní a ostrý zvuk svých tracků někde na pomezí dubstepu a elektra s patrným vlivem labelu Warp Records (a především Clarka) doplňoval Jonatán Pastirčák svým vokodéry hodně upravovaným zpěvem a posléze už jen bezeslovnými vokály. Vzájemná sehranost téhle nadějné slovenské dvojky se ukázala hlavně ve druhé části, kdy ze samostatných tracků přešli v plynule se měnící autorský set a dokázali vytvořit slušnou taneční atmosféru.

Jak na ně navázal další slovenský zářez v programu letošního Spermu, producent Stroon, mi zůstalo utajeno, protože přednost dostala švýcarská kráska Kate Wax, jejíž v promo materiálech avizovaný band se v reálu rovnal basákovi Raphaëlu Rodriguezovi. I přes počáteční zklamání z onoho jednočlenného doprovodu a následné opakované problémy se zvukovou technikou, které padaly na vrub organizátorům, ale Švýcarka s tibetskými kořeny dokázala, že její debutové album, které co nevidět vyjde u labelu Border Community Jamese Holdena (ten přišel na hlavní stagei na řadu po půlnoci), bude patrně stát za to. Erotikou nabité elektro s jasnými popovými háčky bylo v MeetFactory doplněno skvělými světly/vizualizacemi, které se promítaly přímo na těla obou zúčastněných a ti tak chvílemi vypadali jako nějací androidi či éterické bytosti. Kate Wax se v onom světle/tmě místy podobala pomyslné mladší sestře slavné Islanďanky Björk a nebýt několikanásobného výpadku zvuku ve druhé půlhodině jejího vystoupení, mohly být obě strany po doznění poslední skladby daleko spokojenější.

Před loňským objevem labelu !K7, triu Brandt Brauer Frick, které mě letos nejspíš ještě nejméně dvakrát nemine, jsem dal přednost Martynovi na divadelní stagei. Zvuk, jaký se linul z tamních zbrusu nových reproduktorů, byl ovšem vpravdě uširvoucí: nepříjemně ostrý, přebasovaný a hlavně neskutečně hlasitý sonický atak, před kterým prakticky nebylo v malém prostoru divadelní stage úniku. Ani Martyn samotný nepředvedl nijak impozantní set. Zdlouhavé mixy a výběr tracků (stylově skákal od dubstepu, přes ostré techno až k funky houseu) hovořily spíše pro poslechové pohupování, než kdovíjaké taneční kreace, přestože ve druhé půli už hrál holandský rodák převážně hybnější záležitosti.

To James Holden ví, jak rozhýbat klub a dokázal to během několika prvních minut svého dvouhodinového setu, který odstartoval krátce po půlnoci. Kombinace techhouseu, krautrocku, IDM i melodického elektra, ve které nechyběly tracky od Margot, Actress, Lukea Abbotta, Caribou, nebo Four Teta, měla především ve své první půli skvělé grády a velký sál MeetFactory to také patřičně oceňoval. V porovnání s nedávným skvělým vystoupením stájového kolegy Luka Abbotta v rámci festivalu Lunchmeat sice James Holden zůstal o něco pozadu hlavně kvůli druhé, slabší polovině svého setu, nicméně zcela zaslouženě měl v publiku mezi půlnocí a druhou hodinou ranní největší posluchačsko-taneční zázemí.

Label Freude Am Tanzen posléze ovládnul prostor MeetFactory až do konce. Nejdříve odehrál celkem hutný techno /tech-house set odsýpajícího střihu Mathias Kaden, aby byl poté vystřídán polovinou dua Wighnomy Brothers, Sörenem Bodnerem aka Monkey Maffia, který svým typicky chytlavým tech-housem zakončil sobotní program letošního ročníku Spermu.

Je škoda, že si o velikonočním víkendu do MeetFactory nenašlo cestu více návštěvníků, atmosféře festivalu by to určitě prospělo. A přestože line-up letošního ročníku možná pro někoho nebyl až tak atraktivní jako ty minulé, společně s festivalem Lunchmeat se bezesporu i letos Sperm zařadil mezi hlavní jarní klubové události.

Foto Krystofoti

Prohlédněte si fotogalerii z úvodního večera Sperm festivalu.