Pouhých 37 minut je prý málo na řádný album velkoformátový kapely, ale mně to úplně stačí. Už dávno se o něm mluví, že měl založit spíš reklamku, než rockovou (no to už dávno ne) kapelu. Vždy věděl, jak a kam se umístit, aby jeho patologické exhibice směřovaly na terč cílové skupiny. Pokud bych měl psát v SEO termínech a liboval si v klíčových slovech, napsal bych: York, Radiohead, schismatický podivín, elektrorocker s tváří Samuela Becketta. Molloy, Mallone nebo Murphy, ale i umělec, který už zdaleka není v jinošských letech. Google však výmluvně mlčí, nebo nedává zřetelné odpovědi. Vaše heslo není relevantní k zdárně rozvinutému životu. Nejbližším termínem je sebevražda, či život v převleku a odvržení od zdárnosti klonování. Vývoj za cenu vlastní mise prokletí.
Když Thom začal poslouchat věci z labelu Warp, hlavně Aphex Twina a Autechre, bylo vymalováno. OK Computer bylo jen předzvěstí Kida s jménem A, kterej to všechno rozseknul a stal se terčem pozornosti toho, čemu se dodnes říká hudební média. Čili matrice, která vyzařují lidskou pulzaci jako zvuk, obrazy, nebo dokonce myšlenky a spoutavají naše těla v nehybnosti rozvalin zpustošených duší nepředstavitelných muk opakovatelnosti neopakovatelného. Nejsou však životem samým, nýbrž jeho lákavější nápodobou.  Svět se točí v kruhu lineárních horizontál. Čas ho následuje jako špeh. Einstein je však viděl jako neoddělitelná dvojčata a tím se zařadil po bok východních filozofů. Tom tohle samozřejmě zná, ale zůstává spoután s mystickým hvozdem a osamělostí slatin. Má to rád. Zpupně si pohrává s novými technologiemi, které však používá spíš jako nekonečně prodlužovanou extázi očekávání, než ortodoxní matrici pro necitlivé jedince bez invence.

Amnesiac, prodlužovaná amputace již vyřčeného, ale v skvělém provedení a zakončení. Buďme rádi za něj. Hail To The Thief a v dálce se ztrácející In Rainbows. Ano to ještě byla ledová dráha po kluzišti hladivých textur absolutních rovnic neznáma. Variace na skomírající elektronickou scénu, roubovaná na odumírajícími oddenky prastarosti rockových témat. Průlet zkamenělými vyvřelinami, disharmonie říčního veletoku uprostřed pustiny rácia směřující úžlabinou kamsi do sféricky centralizovaného Universa.
Král končetin, dávná větev kořenových systémů rhizomy. Les mytág v jeho popkulturním překladu neuchopitelných dobrodružství v centru lesních vyvřelin, kde se můžeme setkat už jen s dávnou minulostí, nebo sami se sebou a zírat do zrcadla vlastních obsesivních citací, přesto dáváme vinu vždy těm druhým. Hypertelie hypertrofovanosti. Nebojme se však lesa nic. Cíl nikdy nemůžeme minout. Světlo září a pálí chladem vlastních myšlenek a uspává fiktivním krásnem kostelních chorálů. Menhiry však stále mlčí v tichém úžasu.
Bylo-li někdo emo emem v jeho pravém slova smyslu, pak v podobě paprsků Fenneszovy zářivě třeskuté kytary, sopečně plačtivé nostalgie Sigur Rós nebo právě něžně psychotické výpovědi Thoma Yorka. Dost už toho kvílení !!! Někdo toho může mít pokrk a raději si pustí, něco méně abstraktního a víc od podlahy a možná bude mít dočasně pravdu. Avšak Radiohead tu jsou stále pro ty, co nemůžou usnout,…sommnambul rockenroll ambient…Lotosový květ je mým separátním kodexem noci…nevzdávej se svého přízraku !!!

Radiohead - KIng Of Limbs

8 skladeb / 37:24

Label: vydáno vlastním nákladem

85%