Chaz Bundick dal kdysi se svými kamarády dohromady kapelu s názvem  The Heist And The Accomplice. Zásadní úspěch ale nezaznamenala, i když se podle jeho vlastních slov nemálo snažila. Paradoxně pak mělo větší ohlas zveřejnění demáče vlastního "bedroom" projektu Toro Y Moi na jednom z mnoha blogů. Tenhle projekt si Chaz hýčkal už od svých patnácti a tak se není co divit, že se následně stal jedním z hlavních jmen takzvané chillwave vlny. Jejím lůnem jsou právě různé blogy, na kterých se zhruba dva roky zpátky začala objevovat domácí elektronická lo-fi produkce, která hrála především na nostalgickou strunu 80. let.

Po úspěchu přesně rok starého debutu Causers Of This Toro Y Moi vydal (opět u Carpark Records) desku, za kterou stojí opravdová kapela, nikoliv jen producent elektronické hudby sám. Underneath The Pine sice částečně staví na chillwave atmosféře svého předchůdce, programovaný zvuk a samply jsou ale právě z velké části nahrazeny nástroji.

Kdo minulý rok zastihnul Chaze Bundicka na festivalu Creepy Teepee, může mít částečně představu, jak nové album, na kterém mu na nástroje vypomáhají kolegové z „The Heist...“, zní. Už tehdy původně elektronické skladby díky svým spoluhráčům přetavil do živého provedení. Ve srovnání s novým repertoárem šlo ale pořád o tak trochu méně dospělého brášku. Proměna se neprojevila pouze na zvuku nahrávky, ale především na propracovanosti skladeb, potažmo celé desky.

První tóny desky mohou být matoucí. Psychedelický vír s pattonovským vokálem jak z The Holy Filament od Mr. Bungle se rozplyne v jiskřícím retro chilloutu ne nepodobném třeba takovým Air. Intro Chi Chi tak příznačně uvádí následujích deset stop, ve kterých splývají jazzovými harmoniemi ovoněné sedmdesátkové vlivy s chillwavevovou melancholií tak jak ji známe už z Causers Of This.

New Beat a Still Sound, které se objevily jako první vlaštovky ještě před vydáním desky, jsou asi nejvíc disco. Dobrá polovina desky pak zachází víc k experimentování a melancholické psychedelii. Nechybí ani čistě instrumentální kousek v podobě Divine, která je svým pomalým rytmem a výraznou basou ideálním případem podpůrného sedativa pro radost. Hned v následující Before I'm Done se k usedle znějící kytaře přidá ještě flétna, nakonec všechno ale skončí v ambientních ozvěnách kláves a jiných efektů. How I Know zase vyvolá letmou vzpomínku na slunečné harmonie Beach Boys.

Příznačně pojmenovaná Light Black pak nechává vybublat na povrch přitažlivě tripoidní pulsující jam s lehkou náklonností k disharmonii. Milovníci extrémnějších pouťových atrakcí, u kterých jsou běžné pocity stoupajícího žaludku si přijdou na své v Good Hold, která je v jednu chvíli efektem deformována do dezorientujícího víru vyvolávajíc tak trochu fyzické pocity. Elise následně uzavírá celé album jako jeden z jasných highlightů. Svojí fatální naléhavostí skvěle uzavírá album bez jediného výrazně slabšího místa.

Nejlepší na Underneath The Pine je, že ačkoliv jde o dobře poslouchatelný pop, jen tak hned vás neomrzí. Album plyne naprosto přirozeně aniž by vaši pozrnost příliš poutaly samotné skladby, které sotva připomínají klasickou stavbu sloka-refrén-sloka. Svou přirozenou sentimentalitou podporuje spíš obrazovou fantazii. Pokud však svoji pozornost zaměříte na některý z koutů zvukového spektra, vždycky objevíte příjemný detail, který vám předtím mohl unikat. Když už easy-listening, tak trvanlivý a zábavný. Tak to má být.

Toro Y Moi – Undeneath The Pine

11 skladeb / 39:06

Vydavatel: Carpark Records

80%